str. 148

1. Svatých nedotýkajíc, toho nehanějíc,

což sě o nich pěje, slyšiž to, školnice, tebeť sě dotýče, spolu tvých tovařišuov, znamenaj pořad těch slov.

2. ňídite sě vítězem, Martinem rytířem, protož vás otiežem: kde ste písmo vzali, byste tak zpievali,

kdež vám husí nechtie dáti, smíte penieze žádati?

3. Penieze vy béřete, do školy sě béřete, tam na ně zžeřete Csic), lajkóm sě posmieváte, dobré bydlo máte,

vy žáci školníci, podobni pacholíci, malí i velicí.

4. Když Martina nestane (sic), Kateřina nastane,

potom Mikuláše, vánoce, hody vaše. Tu svú zběř rozpustíte a neodpustíte. Musit sě dynovati, vám koledu dávati.

5. U vás sě zle huhle, u nás také podle, dýmáte na uhle, tváří sobě pálíte. Takli svaté ctíte? Opětujíc řeč zase: věchtem hrá syté prase.

6. Slyšte konec zpievání, važme svaté čtení, nečiňme pohoršeme. Tak svatý Matúš píše řeč Pána Ježíše: ktož činí pohoršeme, hoden jest utopenie,

v moře uvrženie. Amen.

Tato husitská píseň (srv. o »písmu« a »svalem čtení«) je metricky velmi pestrá, sloky mají dokonce různý počet veršů (1.. 2. a 5. po 7 verších, 3., 4. a 6. po 8 verších). Jak se to srovnalo s jedním nápěvem pro všechny sloky, neumíme ovšem říci. Byl to však asi nápěv ryth-micky ne příliš určitý (původu asi liturgického), při němž bylo možno volně rozložiti ligatury na jednotlivé slabiky a tím získati náležitý počet not.

Čertův Kámen u Domažlic.

Podává Ivan Fr. Kitzberger.

Asi hodinu cesty záp. od Domažlic nedaleko známé České Kubice jest u rybníka »Babilonu« malý výběžek lesa, za nímž hned vede trať české západní dráhy. V lesíku tom stojí starý, omšený balvan, v okolí zvaný »Čertův Kámen». Jsou to vlastně dva balvany na sobě, na způsob starých domácích ručních mlýnů. Spodní kámen vyrůstá ze země, je kuže-lovitý a celý jakoby osoustruhován. Na něm leží druhý velikých rozměrů, okrouhlý a ploský. Celek dělá dojem obrovské houby. Na hořejším kameni vespod je palrný kuželovitý vypuklý čep, jenž zasahá do kuželovitě vyhloubeného lůžka ve vrcholu kamene spodního. Jsou pamětníci, že hořejší kámen dal se otáčeti na kameni spodním. Teprve v letech šedesátých, kdy se stavěla česká západní dráha z Prahy do Brodu nad Lesy, dělníci trat