upravující (byli prý to »Talijáni«) vyhodili z rozpustilosti hořejší část z lůžka, takže balvan od té doby je nehybný. Dal by se však lehce do původní polohy vpraviti.

Zvláštní jest, že kámen stojí na velice příkré stráni. Při zmíněné stavbě dráhy byly v blízkosti nalezeny různé bronzové předměty před-historické: dýka, náramky a pod. Vyptával jsem se lidu, nevztahují-li se snad ke kameni tomu nějaké pověsti. Dověděl jsem se málo: Lid říká kameni tomu buď »čertův Kámen« nebo »Gertům mlýn« nebo též »Viklan«\ Toto jméno pochází bezpochyby z dob, kdy hořejší kámen byl ještě pohyblivý. »Čertův mlýn< prý tomu říkají proto, že zde čert kdysi mlel obilí. Nejrozšířenější je však vůbec jméno >Čertův Kámen«. Vypravují, že čert jej sem kdysi postavil a odpočíval na něm. Pověst ta bezpochyby zakládá se na tom, že na vrchní straně hořejšího kamene jsou od přírody vtlačeny prohlubeniny, v niehž fantasie lidu viděla obrysy těla, jakoby tu někdo naznak s roztaženýma rukama i nohama ležel. Ba dovedla na jedné noze i kopyto rozeznati! Na mapách znamenán je balv.in ten jménem • Čertův Kámen«.

Zmiňuje se o něm již Boh. Balbín v »Miscellaneích« (Dee. I. Mantissa, ad č. X de saxis) v českém překlade: »Velice podivná jest povést o velikém kameni u Domažlic; dlouho jsem váhal, do které kapitoly a pod jakým názvem bych ji zařadil; ale na tom málo záleží, poněvadž beztoho spočívá ve věrohodnosti. Vypravoval mi totiž velmi věrohodný a krajiny té znalý jeden domažlický občan, že v krajině domažlické je rybník, který předkové nazvali »Babylon«. Nepříliš daleko od toho rybníka že teče potok »Bystřice« zvaný (jenž jediný všechny mlýny té krajiny žene a pohání), a blízko něho že jsou skály velké a hlavně dva balvany; jeden leží na druhém na ten způsob, jako v mlýnech dva kameny mlýnské se skládají, aby zrna obilná v mouku rozemlely a rozetřely; spodní je nehybný a kuželovitý, druhý, hořejší, je hybný a můžeš jej rukou poháněti a způsobiti, aby se točil. Pro tento pohyb a podobnost s mlýnskými kameny lid obecný všelijaké pověsti o těchto dvou kamenech povídá, nazývá je namnoze Čertový Mlejn, a věří pošetile a hloupě, že si tu čert mouku mele. Onen muž učený, z jehož vypravování to mám, myslil, že příčinou, proč hořejší tak snadno se dá otáčeti, jest hladkost dolejšího kamene a rovnováha, poněvadž vahou co nejlepší na sobě leží, hořejší na dolejším. Já na tomto místě ničeho netvrdím, poněvadž jsem k tomu nepřišel, ale mám za to: kdyby se kámen pouze rovnováhou otáčel, již dávno nahnut a shozen býti mohl, kdyby jej nějaký statný muž násilně zatlačil, neboť by tak rovnováhu ztratil. Možnost tu však učený onen muž popíral. Myslím, že to bude asi takto: hořejší je nasazen na vydlonbený dolejší nějakým čepem, nebo dolejší hrotem za kousek do hořejšího zasáhá a tím se stává, že rovnováhou hořejší kámen snadno se oláčí a přece s dolejšího (na který je nastrčen) nijak spadnouti nemůže.«