Antonín Ferles, občan čelákovický.

V národě, jehož obroda vzešla z doškových chatek vesnických, jehož jazyk uchoval za dob nejtěžšího útisku lid poddanstvím uhnětený, sluší vděčně vzpomínati každého vlastence, který v kruhu úzkém, moderního ruchu vzdáleném, tiše, ale účinně pracoval o hmotném i duševním povznesení našeho lidu.

Vzorem této drobné práce národní byl i Antonín Ferles, na oko prostý soused nevelikého města Čelákovic, které sice hrdě psalo se od více než tří set let městem královské komory, ale až do nejnovějších dob sotva se lišilo od větších osad veských.

Osada tato s názvem, ale bez rázu městského, jakkoli za předbřeznových dob měla i vlastní magistrát se zkoušeným radním, jest věrným typem venkovského našeho života. Pilní a počestní měšťané, živíce se tu orbou ne valně zištnou, tu prvobytně provozovanými řemeslnými živnostmi, neměli smyslu pro vyšší úkoly národní, ani pro pokročj-lejší stupeň živnosti. Bylo potřebí energického a obětavého příkladu, aby rozproudil tiché vody maloměstského života v nadějný do budoucna tok.

Čelákovice jsou městem, jež vděčí vznik svůj péči někdejší šlechty české. Páni z Michalovic, Cimburka a Krajku vládli zde po sobě a Michalovicí nepochybně zastali již po předchůdcích svých městečko 1 prostranným náměstím, z něhož dvě ulice proti a po slunci rozbíhaly se k oběma bránám, druhé pak dvě, zvolna se sužujíce, tíhly k románskému farnímu chrámu, na skalnaté povýšenině při levém břehu labském zbudovanému. Starobylá radnice s vížkou hodinovou na šindelem kryté mansardě jest ještě posud svědkem minulých a dle obecného domnění naších dob, vedle pak a proti ní ruku si podávají ctihodné domky, jedny starobylé a druhé novější. Zrovna pak proti radnici v koutě jihozápadním utkví oko příchozího na starším sice stavení, ale s rázem již villegiatur-ním, jež zbudoval a po půl téměř století obýval ctihodný vlastenec Antonín Ferles. Aby nebyl proti právu přičten k »zapadlým vlastencům«, jest úkolem této vzpomínky.

V klidném životě nevelikého polabského města, jemuž na kratinký pohříchu čas významu dodala živnost košikářská, po dlouhá lela dříve a nyní nepochybně opět po domácku toliko provozovaná, zvučně zavznívá jméno Ferlesů po celé téměř devatenácté století. V letech dvacátých přestěhoval se do Čelákovic Jan Bohumil Ferles, potomek starobylé svobod-nické rodiny, držící lenní dvůr Buškovský v Hříškově kraje rakovnického, kdež přiženil se do městské živnosti z větších, a tam potom narodil se jemu 6. listopadu 1827 jediný syn Antonín. Pečlivý a na tehdejší doby pokročilý otec posílal nejprve syna na německou hlavní školu Piaristů v nedalekém Brandejse n. L., potom vypravil jej na stavovskou reálku a na ústav polytechnický v Praze a r. 1845, právě když otevřena byla