prvá dráha parostrojná ve vlasti naší, ubíral se mladý Antonín do Vídně, aby oddal se na tamní akademii výtvarných umění zamilované své architektuře. Ale jinoch do Vídně se beroucí nebyl po stránce národní již nedospělcem, ježto za pražského pobytu probudil se v něm vroucí vlastenecký cit, který pevnými kořeny utkvěl v povaze jeho.

•. JS velikou horlivostí oddal se mladý Ferles studiím a záhy získal si prvou cenu přeborníka v oddělení pro deskriptivní geometrii, několik dukátů, jež jako drahý odkaz uchovával po celý život. Ale otec nechtěl jediného syna míti od sebe vzdálena, i poslal jej domů r. 1848, několik dní před pádem předbřeznové soustavy. Feiles uposlechl a od té doby, po dlouhých 54 let, všechny své duševní síly s pravou vzornou skromností a prostotou věnoval svému rodišti a svým spoluobčanům. Již pátý den po památné schůzi v lázni svatováclavské sestoupili se i čelakovští měšťané v naro'dni gardu a mladý Ferles zvolen setníkem jejím.

Tento druh činnosti veřejné neměl ovšem dlouhého trvání, ale Ferles záhy zjednal si v jiném oboru dějiště záslužné činnosti, v němž dlužno jej pokládati za vzor dokonalého repraesentanta pravé samosprávy i zdravé associace v omezených maloměstských poměrech. Když totiž roku 1850 ustoupilo přežilé josefínské zřízení magistrátní provisornímu obecnímu řádu, tu 25. října t. r. prvé svobodné zastupitelstvo městské zvolilo Ferlesa otce starostou a Ferles syn ochotně nabídl rodišti svému služby své, i byl po pět let bezplatným tajemníkem i berním městským. V úřadě tomto nabyl Ferles příležitosti prozkoumati bohatý a šťastnou náhodou dobře zachovaný archiv městský, jehož nejstarší kniha, r 1366 založená, zápisy již z r. 1389 vykazuje. I za dob největšího útisku privilegia a městské knihy čelákovské byly klenotem měštanstva a ještě v prvé polovici XIX. stol. byli měšťané, kteří obsah jednotlivých listin, jako výsadního listu slavné dobrodějky paní Johanky z Krajku, nazpamět znali. Ferles list za listem přebíral vzácné památky a nabyl tím přesného obrazu místních dějin, jichž středem bylo město a tvrz při Labi, v XV. století vzniklá, pozdější Hrádek Čelákov, z okolí pak nejbližší hrady, hojnými svazky s Čelákovici sloučené, jako Záluží, Toušeň, teprve pak v další řadě Brandejs n. L., Přerov, Nehvizdy i j. Jest na snadě, že neobmeškal Ferles píditi se po pramenech i kromě Čelákovic. Vhod mu bylo, že roku 1857 stal se přednostou smíšeného okresního úřadu v Brandejse, k němuž Čelákovice patřily, libochovický rodák Antonín Koubek, horlivý sběratel místních pamětí. Z bohaté knihovny Koubkovy dostalo se Ferle-sovi mnohého vítaného poučení i údaje z dějin čelákovských.

Rok 1861 uvedl Ferlesa na kolbiště veřejná. Když r. 1861 vykonány nové volby do obcí, zvolen 2. března Ferles za starostu městského i ujal se správy města se sebevědomím vlasteneckým. V prvém seděni nově ustaveného zastupitelstva byli po Ferlesovu návrhu poctěni čestným měšťanstvím vůdcové tehdejší české politiky Palacký, Rieger a Brauner. Když pak přičiněním Simáčkovým ujala se myšlenka záložen, pohroužil se do ní Ferles vší hloubkou myšlení svého a 2. června 1862 9 účastníků jím svolaných dalo počátek záložně, která působí podnes