ale neprávem drželi velikou louku v tak zvaném Gelákově, na jejichž základě byla louka tato nejvyšší instancí soudní obci přiřknuta. Po té přikročil Ferles ku stavbě důstojné budovy školní, která jest nyní městu okrasou. On sám vzdělal potřebné piány, sám i stavbu řídil, která teď může býti pokládána za pomník činnosti jeho.

Když vypršelo tříletí, ustoupil Ferles opět do ústraní, aby příležitost měli osvědčiti se ve správě obce lidé mladší. Toliko záložnu spravoval neúnavně až do svého konce. 6. ledna 1903 o 10. hodině večerní ještě pracoval v zájmu záložny — a o 11. hodině již ho nebylo. Náhlá smrt zhasila světlo života muže na oko drsného, ale vřele vlasteneckého a na výsost poctivého, se zvyky a mravy příkladnými. Byl vždy přímý, prostý, nelíčený a otužilý. Jakkoli byl zámožný muž, přece hověl vždy moudré šetrnosti, zamítal všechen přepych a od mládí tak byl otužilý, že do vysokého věku nikdy nezastonal. Občanstvo místní i okolní chovalo v pravdě upřímnou úctu ku vzácné povaze jeho, což prokázáno nejskvěleji nesmírným účastenstvím při pohřbu.

V pamětech našich obcí a malých peněžních ústavů jest Ferles skvělým vzorem, ukazujícím, že i drobná vlastenecká práce má své půvaby a vavříny. Kéž símě jím položené nese bohaté ovoce!

Moje stařenka vyprávěla mi: »Ked som bola ešče mladá děvčica, bola bych velce ráda věděla, kdo je mi súděný za muža. Které dívča sa to chce dovědět, nesmí na svatého Ondreja celý deň nic jest ani pit a večer sa mosí nábožně pomodlit, aby sa jí ve snu zjevil ten, který je jí usúděný; lebo každá děvčica, ked sa narodí, má už některého chlapce usúděného za muža, a to si pamataj: co je komu súdéné, to je mu aj dané. Já som sa také chcela postit, ale nemohla som celý deň zdržat bez ídla. Večer som zedla malý kúšček chleba a věru som myslela, že sa už nic nedovím. Preca som ale Pána Boha prosila o taký sen, kde by sa mi můj budúcí ženich zjevil. No a v noci sa mi zdálo, jak su v kostelu a sedím v lavici. Na ráz okolo mňa šél mladý pán hrubý a velce pěkně urostlý. Byl oblečený v krátkém kožúšku a měl kudrnaté vlasy. Do obličeja som mu neviděla, a to bolo za trest, že som večer zedla ten kúšček chleba. Rozmýšlala som si, kemu by mohel byt podobný, ale nemohla som si na nikeho vzpomět. Až jeden ráz som viděla v kostelu zrovna takového pána, jako bol ten, o kterém sa mi zdálo. Hned som věděla, že je mi usúzený. No a čo ti mám dál vykládat, šak's znala stařečka a víš včil, že ten pán, o kterém sa mi zdálo, si mna opravdu vzal.«