Naše dšti. @P@Řada rozprav a materiálu na základě studií o českém dítěti.

O vánocích r. 1902 byla Lidka těžce nemocná a zcela nevšímavá; slovíčka jsem z ní nedostal.

Na dvorku leží sněhu odmeteného; v chlévě poskakoval si též králíček.

a dodává k tomu: »kráva se urvala, koryto sletělo, tož ho připučilo.«

Když jsem Lidku o prázdninách roku 1903 opět spatřil, překvapil mne stupeň, do kterého rozvilo se její myšlení. Mluví: tata, pipi 2), čiči, kitko3). Ví, co znamená: zahoď, polož, ovoňaj, cingilingi4), daj mi, jdi, bacaj 5), hulaj G), zpívej! Variace těchto činností zajímá ji více, než to množství nehybných předmětů jejího okolí.

Že daleko bohatší jest skutečný její život a stav duševní, než jak se slovem zjevuje, o tom svědčí v prvé řadě, že ví i poví toliko : ku-lulu7), hapapa8), hačí!l), hototo10).

Koulet padalkami jest její oblíbenou hrou; kolikrát za den klopýtne a spadne, to nelze ani sčítat; že malé nožky brzo ji bolí a co chvíle že chce si sednout, t. j. udělat hapapa, není divu. A kolik těch spřežení bílých volků, vraných koní přejede denně cestou, kolikrát fu zaslechne to hrubé hót! hót! Ale teď sama dostala dřevěného koníčka i s vozem. Nechce jí však sám jezdit, i proto stále pobízí: hototo!

V černé noci z okna hledá neb vidí bubu, cosi strašného, tajemného! Když se schová, tož jí není! Když kdo odejde, jest daleko! Zápor rozhodně prosloví : ni! Chce-ii čeho po druhé, po třetí, tož počítá jenom dvojím: esce, ešče! Jak vidět, dosti bohaté obrazy dušemi.

Nám mnohé a mnohé projevuje, povídá jediným slovem, ale mění se nápěvek toho slova tak, že snadno odlišujeme, prosí-li jím, volá-li jím, stěžuje-li si jím; obzvláště celou stupnici chtění — od chtění s pláčem přes všední chtění neurčitě zabarvené citově — slyšíme a rozeznáme toliko na nápěvku toho slova. Nápěvek tento jest tudíž podstatnou částí těchto úsečných, »projádřených vět«. Skladatelům hudebním třeba si všímat