ve větší oblibě nežli peníze. Kdo mlátil u sedláka, bral se na žně a dávalo se mu v zimě prádlo ; omlátilo-li se třeba 30 mandel ovsa, převál' si ho hospodář neb hospodyně. Podle větru se musela někdy celá hromada v koších přenášet; po převálí hospodyně s děvečkou všecko na toku stáčely. Mlátívalo se dle velikosti stodoly a statku pěti a šesti; ráno o šesti hodinách potmě se již mlátilo a polmě se ze stodoly přicházelo. Každé místo mělo-své lidi (»to je náš sedlák«). Veškerá práce byla ku chlebu. Denní mzda 4 groše a bochník chleba na týden; sekáč měl též 4 groše a bochník chleba na 1 den. (V Lubné 2 gr. a bochník chleba na 4 dni.) Sekávalo se na celý den (nyní jen na '/2 dne) a třeba do 11 hodin v noci se mandelovalo. Po skončeném mlácení (večer) navázal si mlatec otep slámy, jakou chtěl ; také řezáči sekaniny dostávali '/4 bochníka chleba na půl dne a od 1 šítu slámy 1 kr. ke stravě, a to tam, kde pacholka neměli. Spolkaření na hnůj také přestávalo, jelikož několik sirotčích gruntů (2) bylo pronajato. Přestávala po zařízení dráhy železné formanka; chalupníci a sedláci začali si všímat více dobytka a obilí, jelikož len a plátno, hlavní zdroje příjmů, se ztrácely. Nový pluh, zrušení roboty, pěslování jetelin měnily starý systém úhořovy, který po různu se do r. 1860 někde spatřoval, v systém nynější hospodaření trojdílného bez úhoru. Stroje hospodářské učinily sedláka úplně nezávislým na chalupníkovi, který z nádeníka a podělkáře vyšinul se na samostatného rolníka.

Pastva na úhorech, dřiVe všeobecná, stále se omezovala víc a více jen na obecní pozemky, až v letech 70tých úplně i na obecních pozemcích, rovněž i na obecních pozemcích přestala ; pastouška stala se nepotřebnou a skytala útulek lidem chudým bez přístřeší, o které se měla obec starati,

Nářadí. Na statku bylo toto nářadí: 1 fasuněk, dva dřeváky (vozy), pluh, brány, řezačka na slámu, řetězy kladní, hever na klády a sulka..