ven, a dub se zavřel. »Zavopatřte se ze vším na tři dni« velel hejtman, >nebo tak dlouho nepřídem.« Loupežníci už byli připravený. Za chvíli vykrad se švec z houští, poslouchal, vohlížel se na všecky strany a teprv si vodechnul a pravil: »Nejčko bude po bídě«, přistoupil k dubu a pravil po třikráte: »Sesáno, Sesáno, vodevři se«, a dub se vodevřel. Švec tam skočil, a dub se zavřel, a pod zemí byla velká jeskyně, ale sluneční zář tam nemohla. Přeci tam bylo světlo, to pocházelo od zlata, stříbra, kerý tam leželo. Švec dlouho nekoukal a nabral si peněz, co moh, a řek po třikrát: »Sesáno, Sesáno, vodevři se!« Dyž se dub vodevřel, výběh a vopa-trně utíkal domu a vběh celej udychtěnej do sednice. »Ženo, už je po nouzi!« řek k svěj manželce, kerá meměla voběd z čeho vařit, a vyndával í do klína žluťáky. Žena spráskla ruce, nemohla ani mluvit. »Vid, divíš se« — řek í švec — »jen to brzo skovej, aby to žádnej neviděl.« Žena kejvala radostí, že má tak čiperného muže. »Ale musíme přece \edět, moc-H toho máme« řekla ševcová, dyž í muž všechno pověděl. »Já dojdu k šva-grovej pro mírku.« Švec byl žádostivej, moc-li má bohactví, řek: >Di!«. Krejčová se divila, kam potřebuje mírku, chuděra, byla chtivá, jako sou všechny žensky. Š!a do komory, namazala dno mírky medem a dala í šev-«ovej. Ševcová si toho nevšimla. Dyž peníze přeměřili, přinesla mírku nazpátek a neprohlídla í. Ale jeden žluťák vostal přilepen na dně. Krejčová mohla pozbejt rozumu, dyž viděla, že měří ševcová peníze na mírky. Celá splašená to povídá mužov. »I di, bláhová« — vodpověděl í muž. »Tu ho máš« — a hodila mu dukát na stůl. Krejčí moh si voči vykoukat, až konečně pravil: »Zlato, dobrý zlato.« »Di tam« — poručila krejčová. Krejčí šel k bratrov. Švec se nechtěl přiznat, ale dyž mu krejčí dukát vokázal, byl ze zapíráním v konci. Vobá se umluvili, že si dojdou pro peníze do dubu. Vypučili si vůz a koně, a dyž nastala noc, dojeli si pro peníze do dubu. Doma se vo všecko rozdělili, a nejčko byli boháči. Krejčí chtěl mít eště více, šel druhýho dne do lesa, postavil se před dub a řek: »Sesáno, Sesáno, vodevři se!« Vlez do dubu a hrabal se v penězích jako krtek v zemi. Naplnil si velkej pytel a měl se k vodchodu. Avšak loupežníci vešli do dubu, ale jak se podivili, dyž tam spatřili hosta. »Aha, panáčku, chytil si se« — pravil hejtman, vobrátil se k loupežníkům a řek: »Uberle mu trochu krve,» a loupežníci krejčího na kusy rosekali. »Eště nehdo tu musel bejt, jeden člověk by tolik neunes« — pravil hejtman — »Rozejděme se do vesnic a měst, a musíme zloděje vypátrat.« Švec byl chytřejší než-li, krejčí, byl spokojen, co měl. Koupil si v městě hospodu. Lidi se divili, kde k tomu mění přišel, ale von pravil, že dědil po strejčkovi. Mění volně užíval až do smrti.