Předchozí 0186 Následující
str. 178

kdo: »Náš slouha taky rád, proto je v pastoušce«. O lakomém říkají, že »všecko dá do pořádku, až ztratí žílu z boty«. O chatrném baráku: »Je to pod tři stoky, má to střechu až na zem. Potřeboval by rodičů« (— opravy). Když zemřel zedník, »praštil lžicej«, když myslivec, »zastřelil ho nebeskej myslivec«. »Takový house nedochcíplý, nejlíp mu podepsat vandrpuch a poslat ho na věčnost.« Nemá-li ženská náležitě upravenou sukni vzadu (rozparek), volají na ni: »Blejská se!« nebo: »Nechala ste votevřenou truhlu, kouká vám prádlo.< Byl to chlapík muzikant, uměl brnkat na pometlo. »0 peníze je hej, mezi lidma je jich dost. Ale já se mám taky dobře, v zimě chodím ke zdravě na procházku (t. j. nemám co dělati). Jenom se ženou mám trápení; musím jí dycky prosit, aby mně probudila, "dyž mám žízeň, ale vona vo tom nevi, tak mě nezbudí. < Matka poslala synka pro hůl, klouček se vrací za dlouhou chvíli a máma ho vítá: >Už neseš protokol? No tak poď, já tě s ním vobnesu!« Zedník potká kamaráda uprášeného jako z práce a povídá: »O ty štveráku, to sis tak schválně pocákal boty vápnem, aby lidi mysleli, že máš práci, a počkali ti.« Policajtská vyhláška: ». . . a zároveň se zakazuje, kdo tam (v obecním hlinovníku) ten písek bere, aby to tak ne-nimral.«

5. Přísloví. Co nechceš mít, jen to puč. Každej si hleď svýho a konec krámů. Dělá se podle dobrý svačiny. Po dobrým vobědě je dobře hodinku pospat, po špatným ani nevstát. Hnůj na dvoře, zlato na poli. Tlustej pes, bílej dřez, vypraná handra děvečku vdává. Než se velká vobrátí, malá mandel vomlátí. Dyž ženská pere, čert ji bere; dyž chleba peče, jen se vzteče. Padesát sedláků, slo bot. Každej -sám rád z bláta vyleze. Ani dvoje podmáslí není stejný. Kdo sám sebe chválí, má vzdálené přátele. Nadávky a pomluva nemají háčky [~ nechytí se toho, kdo je křivě pomlouván).

Křivopřísežník na soudu mezním „pod drnem" náhle zemřel.

Z katastrálních akt vypsal Dr. V. J. Nováček *)

Kommisse visitační, jejímiž členy byli Jeroným Hlyna. opat Želivský, František Leopold Voračický z Paběnic, Václav Vražda z Kun-valdu a Jan Augustin Klauzal, ve své zprávě sepsané v Načeradci dne 12. září 1715, uložené při katastru statku Načeradeckého v archive zemském království Českého, má také stať následující:


*) Pozn. red. Podrobnosti a vyobrazení soudu mezního, při němž přísahající v rubáši stál v hrobě vykopaném, maje drn na hlavě, viz Zíbrt, Český Lid VI. str. 265: Přísaha mezní v hrobu nebo pod drnem; prof. J. Nedoma, Spor o meze a přísaha v hrobě, Český Lid XI. 236.

Předchozí   Následující