»Nachází se taky v knihách zádušních chrámu Páně sv. apoštolů Petra a Pavla v městě Načeradci zaznamenáno, že k záduší náleží jedno pole nad Kocourovou Jizbicí ležící, jenž sluje soudné, a nestojí, co se z něho dávati má, leží na hranicích Slavětínských, Daměnických a Nače-radských při vsi Jizbici. To pole proto se menuje soudné, jakž při visiti-rování těch všech třech hraničních gruntů osedlých zpráva dávána byla (o čemž již také při zprávě Daměnické zmínka učiněna jest) a posledně ouřední osoby a starší z obce po vykonané přísaze zprávu dávali, mezi nimiž jeden byl Václav Koukal 75 let stáří, že za času primasství Daniele Koukala, otce tohoto Václava Koukala, v příčině toho kusu pole, které asi pod 3 strychy býti má, rozličné hádky a soudy bývaly a z těch všech třech sídel obyvatelé sobě tož pole přivlastniti chtěli a drahný čas o to se k vrchnostem sháněli, posledně ale od kr. ouřadu krajského nařízení přišlo k ouřadu Načeradskýmu, aby to interessirovanýra stranám na přísahu dali. Kdež souce povoláni jeden Slavětínský z Říšnice sedlák, který prve jistil, že jemu a k gruntu jeho náleží a proto ho žádal, když mu ale s dobrým napomínáním na přísahu podáno bylo, přísahat nechlěl a od toho upustil. Pak měl přísahat z Jizbice poddací k Načeradci, a taky nechlěl. Posledně z Daměnic jeden se tuze nutkal a to pole míti, že jemu náleží, žádal a ačkoliv kolikrát napomenut byl, aby se křivé přísahy varoval, vždy upustiti nechtěl, tak že u přítomnosti celého ouřadu Načerad-ského a mnohých z obce též tejkajících se interessirovaných sousedův hrob vykopán byl, týž sedlák do košile svlečen, po bří šlem opásán a kus drnu na hlavu postaveno a s tím jednou nohou v hrobě stojíc a druhou na hrobě klečíc přísahu vykonal, kterou jemu písař radní z Načeradce četl, a ještě tý nevykonal, zčernal a umřel, tu také v tom hrobě pochován jest byl. Od té doby tomu poli ,soudné' říkají a žádný se ho ujíti nechtěl a jakž zprávu Daměničtí sousedé při visitirování té vesnice a téhož pole dávali, tenkráte to pole s povolením interessirovaných stran k záduší Načeradskému s poplatkem připadnouti mělo, a ačkoli v skutku se plat posavad nevynachází, vrchnost ale Slavětinská i pan Myška z Daměnic prohlásili se, že spokojeni sou, aby k záduší Načeradskému užitky z něho obráceny byly.«

Pověst z Ledečska vypravuje@AvJan Valcha ř.

V 16. století žil na hradě Ledečském statečný a bohatý pán Jan Burian z Říčan. Mělť prý vedle mnoha zboží ve hradních sklepích ještě plničké tři kádě peněz! Tu najednou vypukla válka a Jan Burian s družinou svojí vytáhl do boje. Před odchodem však učinil náležité opa-