ukazovái straku na topoli. Ešče si z lidí dětál škláby.755) Sak préj vám dám po neděli kerýsi deň, smít sa. A nedáí zas a všecko mu to prosto. Dysi iďaci na jarmak do Mezrýčí dohnal Indráka. Tož mu praví: A tys ňa žalovat, tož já ťa vyplatím hotovýma. A šobást ho eaganem756) po zádoch, taják ze špásu, ale Indráka to bolelo naozajst. Kolikráť už naň bubnovali a měli mu prodávať, a dycky to jaksi vyklučkováí, dyž ne ináč aspoň vyrazit klín klínem. Nidy sa nedál pohrůzyť.757)

Nájlepší vyzrát na Žambocha, co mu pravili selský Rótšild. To býl taký sprostý758) sedlák : ve vlasoch svítky,759) hubu »čistú jak kovářovo předední«,760) brunclek761) tata na latě — ale aj páni před ním smekali. Rótšild takto nezadat v ničem Židovi. Poščávál tak na dvacet ze sta, pánom lebo měščanom nájrači na změnky. Sedlákom tak těm pomenším zas dával na chování krávy »z třetího mléka, užitek na póly, škodu na póly«. Dyž byta kravka dobrá dojka, vyděiát Rótšild aj 50 ze sta. Ešče lepší pochodil, dyž dát voíy na chování »užitek na poty, škodu na poly<. »Za padesát rýnských sú malé volčata,« praví sa v téj pěsničce a věcí nech sú za osumdesát, ale, dyž urostu, sú aj za 120 aj za dvě sta rýnských a tož, co je nadvýš, rozdělí sa na poty. Tož tak si Rótšild na-hospodařít pěkných kolej tisíc — pravili o padesáti na chybu — ale pořáď být hladný groša.

Machala mjét od Rótšilda vypoščané tři stovky. Rótšild, jak už mjél ve zvyku, chodit sa darmo naprať tam, co mu byli dlužni, chodit aj g Machalom tak. Machala mu předkládá}, co hrdlo ráčilo a jak střevo stačilo. Dyž dochodila změnka a Machala by byt rád prodlužit, brzo by mu paty byly rozprávjaly. Rótšildovi sa lúbilo u Machalů. Dyž přišel do města — a on být na kanceláři bytem762) ¦—¦ nidy Machale nevynechat. Veť ten znal hanbu, jak pes sobotu. Žil, jak Jura v Peště, jezivo házáí do sebe, taják by ani dna v sobě nemjét, a pivo do ňho teklo taják ze stavu.763) Být urostený, jak kadečka,764) tož dyž sa nahůápát,765) co sa doň vlezlo, šel od Machalů, jak dyž sa kubko kotule a fučáí jak sto jezů.

Ale všecko trvá, až dotrvá. Jednúc Rótšild nechťél prodlužit změnky, až Machala zaplatí úrok.

Tanu, sťajak, praví Machala, tož to ščícem. Přines ze světnice arch papíru a bylo na něm všecko zapsané, co Rótšild zed a vypil. Ešče mjél Machalovi dvacet rýnských doplatiť. Súdili sa kerýsi čas, až Machala vyhrál. Rótšildovi to každý prii — bodaj ne, takém vyjimákovi.766) A Machala potem, dyž nedo promtúvát na darební pivo, praúvál: Viděli byste, dyby ho dál Rótšildovi, bude piť jak halena. To sem mjél náj-lepšího hosťa. Ten zedl a vypít vSecko, nech to bylo jaké chtělo a za-