platil si to napřeď na kolej časů. Škoda, že přestál ke mně chodiť, smíl sa, cosi sa na mna pohněval.

Ale Sak aj iné hostě si umjéi Machala udržať. A nenapájál jich zadarmo, ani s němá nelabováí767) taják Trčálek. Rád si hutnúi, je pravda, ale neožvantál sa768). Nalél si dva tři huty a dost A za chvílu zasej něco zed a zas sa napíi. To že je nájzdravší, přichvalováí si. A šak sa mu líca bliščaly, jak baňa na věži. Dyž chtěli hosťé, aby hrál s němá, nedál sa dtúho nutkať. Ale pohrál chvilku a dyž mjét cosi vyhrané, praví: To je pivo darební, musím načať inú bečku. Pichnúl karty někom, nechal mu kerýsi grejcar do hry a odešel do sklepa. Ale nenačal inéj bečky. Enom za chvílu přines pivo, préj: To je inačí, to sa pije! A hned' všeci měli lepší chuť pit

Dyž na to ustřkali, že, jak vyhraje, přestane hráť, smíl sa, že on musí dycky vyhráť, že má srče z kukučky, chycenéj, dyž byl měsíc na plně. Enom že nechce obehráť hosťů. Ale v duchu si myslel: Néni o to, dy sednúť do hry, ale dy jí nechat

Ja, býl on prvéj: kam větr tam plášč, ale včiléj, dyž přišel do roků, tož býl takový kostrhún769) z něho — co figel, to groš. A tak už mezi liďma sa obrúsíl, aj z těch novin cosi podchytil. Ten sa nedál v kožuše do vody vehnať a zelháí hleďa v oči, špásem aj naozajst, jak by péro odrh. Ten jak sa rodil, už sa za hospodského hodil.

Ale tož, jak sa praví: čím věcéj fortela, tým věcéj psoty. Machala býl v tom pořáď na zadrhmo.770) Pravili: za rok, za dva roky bude na hromadě. Leč rok po roce sa míůát a Machala sa držál pořáď nad vodu.

Do konce roku r. 1765 bylo v Čechách neméně než 384 hrdelních soudů. Soudním řádem, jejž vydala císařovna Marie Terezie dne 19. srpna 1765, zredukován jejich počet na 24. V kraji Kouřimském vedle města krajského, v němž i v pozdější době ostal soud hrdelní, ius gladii měla následující města a městečka: Kolín, Český Brod, Jílové, Brandýs, Kostelec n. L., Čelákovice, Vlašim, Janovice, Říčany, Kostelec Černý, Zás-muky, Domašín, Divišov, Mnichovice, Ondřejov a Pýšely. Jako zevnější znamení pravomoci soudní ve všech těch městech do konce roku 1765 stály na náměstí pranýř, a na vršku blíž města spravedlnost čili šibenice. V malém městečku Divišově (dnes čítá 1744 obyvatelův) zachován na radnici fragment knihy smolné, do níž zapisovány rozsudky soudu