ucházeti věděti budete. Dán na hradě Pražském 9. dne měsíce října léta 1755. Jozef Vilím hrabě z Nostitz. Jan Jakub Simkovský. Opatrném purgkmistru a konšelům měsla Divišova, přátelům milým k dodání.« jisto jest, že magistrát Divišovský ucházel se u appellace o povolení k postavení nové šibenice a že mu i uděleno s návrhem, jak se má při tom. zachovati. Písemnosti o tom bohužel se nezachovaly, ale v pamětní knize děkanství Divišovského, kterou roku 1766 založil děkan Josef Václav Beránek (1756—1787) na fol. 22 čteme tuto pamět o události, která se sběhla krátce před jeho příchodem do Divišova.

Patibulum novum erectum. Léta Páně 1756 dne 12. Juli po upadnutí spravedlnosti neb šibenice počestný magistrát při slavné královské appellací dovolení dostal, novou šibenici zase postaviti. Když tehdy dle dovolení slavné appellací vše připraveno bylo a všichni jak pp. raddní, tak právo rychtářské, tesaři i také právní posel pohromadě byli, tehdy tímto spůsobem sou pokračovali. Dva rychtáři na koních jeli právo v ru-kouch majíce, za nima slovutný a počestný magistrát v pláštích, ne svých, ale dlužených od kůru literackého, za kterým tesaři s muzikou, po tesařích na voze vezli trámy od šibenice, za kterýmžto vozem lid obecní u velikém množství. Jdouce tak až před panskou hospodu, rozmyslíce se pan primas poručil zastavit a toto ku právu neb rychtáři promluvil: »Hej, pane rychtáři, jestli magistrát pěšky jde, jdete také vy a slezte s koňů dolů.« Což chtíc neb nechtíc udělati museli a pěšky jít a koně domů poslat, by počestný magistrát nerozhněvali. Radní ale toho času byli: p. Jan Ďewetter, primas, p. Augustin Hrabánek, p. Tomek, pan Josef Ko-canda, p Václav Novák. Když na popravní místo se přišlo, tu tesařům pomáhal, kde kdo mohl, anobrž díly zvrtané zdvíhali. Židi také nedaleko tu stáli, odkud od pana syndicusa pana France Devetra k nim řečeno bylo: »Pojďte, židé, zdvíhat a pomáhat, máte také pro vás jeden vejstupek aneb kus trámu.« Odpověděl jeden ze židův: >Aj, my vám přejeme celou a vy nám nepřejete kousek, nechtě si ji celou « Na to, když již postavena byla, tehdy tesař Petr Jimel sedíce na vrch šibenice pil zdraví pana primasa, pana purkmistra a celého počestného magistrátu, též celé slavné obce. Po vypití hodil sklenici dolů a neroztloukla se, což si vykládali rozličně. A tu sklenici jeden pán k sobě si vzal za obzvláštní reliquii, snad jinších reliquijí si nevšímá, kterého jméno zde nepostavuji a vynechávám.

Pak právní posel, když tesaři se šibenice sešli, vytáhl svůj kord a na každý sloup třikrát uhodil řka: »Již je posvěcena.« Odkud magistrát, právo a obec s parádou domů se navracovali a skvostnou traktaci jsou drželi, kteréžto traktace outraty z protokollu městského vytažené vynášejí 30 zl. To je památka a obzvláštní chvála města Divišova.