Několik pohádek z Duba.

Byli jednou jedny rodiče a ty měli dva syny: jednomu říkali Honza a druhýmu Franta. Voni Frantu poslali do světa a dobře ho vošatili a matka mu upekla mnoho buchet. Přišel do lesa, sed si aby si vodpočinul a jed. Přilezli k němu brabenci a prosili ho, aby jim dal taky. Von vzal hůl a pobil je. Chodil daleko po světě a nemoh žádnou práci dostat. Přišel teda domu celej votrhanej.

Voni poslali Honzu taky do světa, vošatili ho, voblíkli mu plátěný šaty. Dali mu skybku chleba. Přišel taky do lesa, sed si, aby si vodpočinul a jed. Přilezli k němu taky brabenci a prosili ho, aby jim taky dal: ale von jim tu skybku rozdrobil. A voni mu dali všichni nožičku a řekli: »Přihodí-li se tě neeo zlýho, dej je na jazyk, my tě přídeme na pomoc.« Přibližoval se k velikýmu hradu, šel do něj. Připravená večeře a vodsvřená postel tam byla. Von se najed. Ve dvanáct hodin představil se před něj čert a pravil: »Za pět minut musíš mně přebrat popel a mák. Esli to přebereš, hrad ten bude tvůj. Esli to nepřebereš, tvá duše bude moje.« Von nevěděl, eo si počne. Zpomněl si na brabenci nožičky a dal si je na jazyk. Brabenci přilezli vodevřenejma dveřma a za minutu přebrali to. Honza jim poděkoval a čert přišel a divně se na něj díval. A čert musel se svou vlastní krví podepsat, že už víckrát tam nebude strašit. Honza si prohlíd všecky sednice a našel v nich mnoho peněz. Von se dobře voblík a s kočárem přijel domu. Voni se mu divili, a rodiče jeli s nim do hradu. A žíjou tam podnes.

Byl jeden táta a ten měl jedinýho syna menem František a měli pacholka, ten se menoval Martin. Jednoho dne voral František z Martinem za humny. Dyž matka Františkovo jim svačinu přinesla, tu k ní František promluvil: »Ale mámo, dyť ten náš táta muší mít přece náký peníze. Žádny dluhy nemáme a táta přece furt stejská, že žádný peníze nemá.< »I synáčku, dyť víš, že celý stavení postavil.« Vorali zase druhej den spolu. František z Martinem se- usnesli, že muší tátov na stopu přijít, máli náký peníze hde uskovaný. František přislíbil, esli to Martin přepátrá a najde-li tátovo peníze, že mu za to jistě postaví za humny chalupu. Tak se usnesli, že v neděli Martin do kostela nepude a že to bude hledět vypátrat, máli sedlák peníze hde v stavení uskovaný. Dyž se přiblížila neděle, vodešel František do kostela, Martin ale se nestrojil. Sedlák ale na něj doléhal, že muší do kostela. Martin se přistrojil, jako že pude do kostela, vyšel ze stavení a z druhé strany vlez přes plot ďo stodoly a skoval se na vodr. Za nedlouho se přisypal sedlák s plnou vopálkou peněz. Vodkopal jámu na mlátě a vysypal peníze do ní a říkal při tom: >Oty černej Barabáši,