již přes 30 roků byl mrtev. Pravého jména autorova na ten čas není možná se dopátrati.

Original starého vydání německého nemám po ruce, pouze věrný otisk, pořízený od O. Schade.*) Srovnávám nyní originální text německý a text staročeský. Bohužel, unikát universitní knihovny je poškozen; domněle závadná místa byla vyškrabána, vystřihána, přelepována a tudíž text silně porušen. Přes to jisto je, že český rýmovník vede si rozvláč-něji, vplétá výjevy ze života českého, narážky na mravy a názory souvěké u Čechů. Již celá objemná předmluva v českém vydání je přidána.

Jak rozšiřuje český rýmovník text původní, vysvítá z otištění obou textů (z originálu a mého přetisku): Str. 19—23.

Ach, poslechniž, milý Bože, a" dál oznámím své hoře. Přijda na okršlek země, Byla jest ta žádost ve mně, bych najprv šel do kostela, i zůstanu na tom zcela a maje před sebou cestu, vedoucí k jednomu městu, takž pospíším k němu snažně, chtěje tvého slova vážně poslouchati též s jinými, tu také shromážděnými. Staral jsem se však nemálo, aby se mi jen dostalo aspoň posledního místa, kdyžby tě kněz kázal Krista, abych jeho také slyšel, protož jsem chtivěji přišel. I jdu do kostela rovně a tam lidu velmi skrovně, sotva kopa mužů i žen ... V tom pohledím z kostela ven. Na krchově jich víc než sto, i myslím sobě, co jest to, proč oni nejsou v kostele, než každý hledí co tele, po krchově sem tam chodí, dva i tři se spolu vodí. I vejdu také mezi ně, co činí, zvěděti míně, a co za rozprávku mají, ani knězi mrkce lají. Někteří pak jemu hrozí, rouhali se také mnozí, pravíc, že co tele bečí. Takových posměšných řečí nemoha více slyšeti, nechtěl jsem déle mlčeti, ale říci jsem jim musil řka: Jak vás ďábel nabrousil, byste Božím sluhám láli a jim se lotrovský smáli! Bůh nad vámi bude mstíti a vás hroznou ranou bíti. ToE se ve mne jeden vpeří, řekl jsem, že mne udeří, a dí mi: Co tobě do nás, snad tě mrzí některý vlas. Proč mám do kostela jíti, an tarn nedávají píti, než jedno peklem hrozí kněz a protož o tom dobře věz, žeť nepůjdu do kostela, nechť kněz tam svou práci dělá. Jiní, kdož tu blízko stáli, i ti se mi také smáli, šeredně na mne hleděli, a bylo ráno v neděli. Takž jsem porozuměl tomu, že darmo eo říkat komu. Mlčeti jsem musil tiše, jen abych ho odbyl spíše. V tom pak dále poodejdu, i spatřím slaměnnou hvězdu, an ji kdos z okna vyvěsil, byl jsem se toho i zděsil. Vida, že tam lidé běží, s nimi také as dva kněží, bylo také křik slyšeti od starých ,mladých i dětí, nadál jsem se, že snad hoří, neb se někde nětco boří. Takž běžím tam za jinými a optám se rychle v síni, řka k jednomu: Go jest toho, že sem jde lidu tak mnoho? I bylo mi povědíno: Prý načali dobré víno. Vejda tam, stanu u dveří, a toť za stoly někteří v vrhcáby i v karty hrají, dobrou vůli ve všem mají, hned ráno