docela samostatně, spojiv text německý v jedno, jak vysvitne z ukázek zajímavého obrázku ze života tehdejších školmistrů.*)

Str. 28—29. Nynější hrubí Janové nemají chuti takové, by s žákem v škole seděli, svých povinností hleděli, pilnější loutny, regálu, jen z toho chtí míti chválu, pacholat nepilně učí, kumpánům to vše poroučí. Řídko kdy lekcí čítají, k tomu do spěchu nemají. Dadouc žákům abecedu, sami běží na besedu, trávíc tak čas na každý den, netknu se knihy za týden; opouštějí grammatiku, šenkýřky jim v lepším zvyku. Pilnější jsou hry a íreje, ne při jednom se to děje, radše by panny učili nežli se s žáky cvičili. Mnohý žák jda rok do školy nenaučí se napoly abecedy právě znáti, lépe umí na míč hráti; však plat ať vychází předce, častokrát i nětco-více od bohatých otců, matek, pěkná košile neb šátek. Někdy bývá ta latina: Ať mi matka pošle vína. Také někteří rektoři divně se v šatech potvoří, majíce je premované, okruží velké sebrané, chodíce ne jako žáci, než jako páni dvořáci. S žáky jíti do kostela mnohým to ostydlo zcela, při zrcadle se ulížíc panenkám se líbiti chtíc, raději jdou na pálené, pití vsteklé a šálené, anebo na jiné pití naučili se choditi.

Str. 32—33. Trefilo se v jednu chvíli, že školmistři spolu byli, sedíce v městě na pivě. I přiblížím k nim se chtivě, řka: Posedím s nimi také pro ponaučení všelijaké, maje za to, že z zákona mezi nimi řeé se koná, neb něčemu z grammatiky učí se a berou zvyky. Byl jsem poslouchání pilen, ano jsem v tom velmi zmýlen; neb místo ciziojánu, učili se Grobiánu a čtli o Biancifoře — ach, nastojte na mé hoře! Což jsem od nich zas pospíchal, aniž jsem jich dál vyslýchal. Bez studu to vše činíce, nevím, co čtli potom více. Tak hádám, že »Májový sen«,**) i utekl jsem od nich ven.

Z uvedeného místa patrno, jak český rýmovník si rozšiřoval německý text, přizpůsoboval podle poměrů českých souvěkých; při zmínce o lidové četbě, že školmistři místo počítání kalendářského podle Cisiojanu cvičili se v čtení o hrubém neomaleném chování mistra Grobiána,***) přidal Čech oblíbený román staročeský o Biancefoře a rozpustilou skladbu milostnou syna krále Jiřího z Poděbrad, Hynka, »Májový Sen«. (Dokončení.)