@NZ@Otázky a odpovědi

* Dětské rozpočitadlo: >En ten, týna, sourdka dýna«. 1. Na Podřipsku: En, ten, týny, sou, vraka, dyny, sou, vraka, reketa, ala, puja, pue, tys to všecko spuc. (Dřínov.) — 2. V Podkrkonoší: En, ten, týny, kde sou plíny, já plíny neviděl (lidi), já viděl raka, von do potoka, já za nim házel, von boby sázel, en, ten, tyč, madla, fidla, pryč! (Vysoká n. Jiz.)

— 3. V okolí Votic: En, ten, týny, souraka týny, buja buja buc. (Votice.)

— 4. Na Slansku: En, ten, týně, syna, kota, dýně, syna, kota, dýky ta, spadla žička do hrníčka, udělala cink. (Chržín.) — Vlčí jámy. Nedaleko Vysokého n. Jiz. mezi vesnicemi Jeseným a Lhotkou nacházejí se v lese, patřícím panství Navarovskému, jámy, kterým říkají Velkoviny. Lid si o nich vypravuje, že za starodávna byli do nich chytáni vlci.

* K dotazu p. V. Fabiána z č 3: Bacán, toč, mochura a rosniček. Jsou to vesměs jídla z okolí domažlického. Toč je jídlo bramborové, pečené, rozpíček je kvasnicový vdolek beze všech příchutí, řekl bych obyčejná placka, calta. Podobně říká se i hnětanka nebo též mě-tanka, na př. kalová mětanka, t. j. z kalu, co zbude z vyvařeného a pře-cezeného másla. Mochura je jako cihla velká buchta, »nadějvaná« jablky, tvarohem nebo jinými povidly. Dostává ji pravidlem dělný lid k jídlu. Na těsto ve způsobe obdélníku rozválené doprostřed dají se povidla, těsto pak se zahne po obou delších stranách po celé délce tak, aby zůstala mezi oběma založenými částmi mezera asi tak široká, jako je každá ta část založená. Podobně se udělá s kratšími stranami obdélníku těsta. Pak se upeče. Bacán konečně je speciální bramborové jídlo domažlické. Do zkynutého kvasnicového kvásku přimíchají se rozstrouhané syrové brambory a černá (ječná) mouka; toto těsto pak hodně řídké dá se na vy-maštěný nízký pekáč a zprudka se upeče. Bacán je pak jako hedbávnej. Někdy pro příchuť přidávají do těsta mléko a vejce, též rozkrájené ovoce nebo slaninu. Upečené se roztrhá a silně omastí. Je to pečivo dosti chutné. Proto také namlsalo se občanstvo domažlické, a kde kdo pekl jen bacána. Aby tomuto hýření kuchyňskému konec byl učiněn, vydali »páni na rathouzu« nařízení, že nadále bacán se smí péci jen »na cedulku«, t. j. na úřední povolení. Na cedulce té byla prý udána míra bacána, která se nesměla překročiti. Bacán nesměl býti širší a delší nežli byl pekáč, a vyšší nežli trouba. Děje-li se tak v Domažlicích dosud, neumím pověděti.

* Pověst o potopeném zoonu z Chrudimská. Na věži kostelíka y Práčově u Chrudimě byl krásný zvon zasvěcený sv. Janu. Zvon ten měl