str. 235
krásny hlas, tak že až v Chrudimi, 2 hodiny cesty asi vzdálené, zvonění slyšeti bylo. Chrudimští vyjednávali o koupi zvonu, slibovali, že cestu z Chrudimi až do Práčova samými dukáty posázejí. Jedenkráte jel Prá-áovem velmi vznešený pán z honu. Měl krásného psa, chrta. Když onen pán uslyšel hlas zvonu, nabídl Práčovským obyvatelům svého krásného chrta a nabídka ta byla přijata. Když však zvon s věže byl sňat, skulil se s velikým hlukem dolů pod věž do řeky Chrudimky a potopil se. Valil se dolů se smutným nářkem: »Já, svatý Jan, za chrta dán.c — O mnoho let později prala na onom místě v řece Chrudimce jedna žena len. Když však vymáchaný len z vody vytahovala, zpozorovala, že táhne s lenem z vody zvon. Poněvadž byl těžký, zaklela, a v tom zvon opět zapadl do tůně a tam prý leží dosuď. — Dětské říkání: En, ten, týna, suvaraka týna, suvaraky tyky taky, suvaraky tak. Jos. Jan Píchá.
* Potopený zvon. V okolí Olešnice na Moravě vypravuje se o zvonu, který prý se potopil do »zvonové studánky« při cestě za »moravskými vrchy«. Frant. Višinka.
* Počítadlo dětské. Děti na Pacovsku rozpočítávají se takto: En, ten, en, ten, týny, sou vraka dyny, sou vraka dýky ta, hala, bála, buf.
Ferdinand Pakosta.
* Uozpeky pekou v Chudenicích na Klatovsku. Zadělají obyčejným způsobem bílou žitnou nebo pšeničnou mouku v těsto, které nechají zky-nout; z něho pak vyválejí buď malé (rozpíčky) neb větší (rozpeky) bochánky, které po zkynutí upekou. Požívají je nalámané do omáčky. — Potopený zvon. V Sudoměřieích u Bechyně počali zvoniti zvonem dříve než byl pokřtěn a tu prý se utrhl a do hluboké touně na lukách západně od Sudoměřic ležících zapadl. Po dlouhé době, když se len ještě více pěstoval nežli nyní, šla jedna žena do oné touně přadena máchat a tu pojednou ucítila velikou tíhu. Leknutím vykřikla: »Který čert se mi tam zamotal!« V tom okamžiku zvon zazněl a s velikým lomozem do hlubiny opět zapadl. Od té doby nikomu se nepodařilo jej vyloviti.
Emil Průcha.
* Dětské počítadlo >En ten týna'. Za mého dětství počítali jsme v Křivsoudově u Dolních Královic (okres Ledeč) takto: »En, ten, týna, sávraka dýna, sávraka dykyta, huja, buja, buc!« V Chlumci n. Cidlinou: »En ten týna, seravaka vína, seravaka vikivaka, seravaka vik!« V Malé Lhotě u Mladé Boleslavi: »En ten týny, kde jsou líny, já líny neviděl, já viděl raka, on do potoka, já za ním házel, on bobky sázel, andělíčky, dva špalíčky, šupy, šupy ven.« — »En, ten, tanta, oženil se Franta, vzal si ženu maličkou, uhodil ji paličkou, palička se odrazila, novotníčka porazila, en ten týč, kadla, madla pryč!« Julie Vlasáková.
* Počitadlo dětské z Chlumce n. Cidl. (srv. předchozí): »En, ten, tinkl, seravaka, vinkl, seravaka, vikivaka, seravaka, vik.« »En, ten, tynty, kde jsou flinty, já flinty neviděl, já viděl vlka, stál u rybníka, já na něj házel, on bobky sázel, hrajte mu, trubte mu, ať jde kuráž na vojnu.« — »Potopené zvony«. Pověst vypravuje se v osadě Mlékosrby u Chlumce
|
|
