neděl. A z toho dvoru nemá sjížděti, také u toho pána oběda neb stolu, při kterémž vyvolává, nemá jísti ani píti. A když tak dokoná, má pán ten pod svú pečetí dostatečné svědomí (t. j. svědectví) jemu dáti, že jej řádně na jeho dvoře vyvolal. (Kniha Tovačovská 146).

3. Kterak samým sedlákóm odpuštění se bere. Když kterému člověku odpuštění (t. j. propuštění) má vzato býti, tehdy fojt té dědiny, kamž bere, má jíti na druhů dědinu k fojtovi druhému a drže jej za ruku neb za sukni, má řéci: »Pane fojte, já tomuto Pavlovi člověku beru odpuštění na pána svého dědinu a pod pána svého do vsi N s tím se vším, což má nad zemí i pod zemí, ženě jeho i jeho dětem.« A to má. pod střechu učiniti v té dědině, kdež ten člověk byl, za dne, ani před sluncem ani po slunci. (Kniha Tovačovská 192.)

4. 0 odkladích hlav. Starých pánóv rozprávky : že když by se přihodilo a pán pána zabil, nebo zeman pána, a přišlo o hlavu smluvení, jakž úbrmané smluví, to jest při vuoli stran. Ale podle práva lehčejší smlúva a nižší nemóž býti než 500 hřiven groši drobných Pražských, 500 funtóv vosku a 50 postavou sukna a 500 kněží ku mšem a jeden kóň s korúhví na hrob, sám (zábojee) pedesátý ku pokoře jíti, bos, bez pasu a na hrob křížem lehnuti, a přítel jeho (zabitého) najbližší má meč mezi jeho plecíma koncem dolov držeti a třikrát se jeho otázati: »Již-li jsem tak mocen hrdla tvého, jakož ty byl bratra mého (nebo přítele)?« A když dí po třikrát: »Již, ale prosím pro Bóh, živ mne !« Tehdy dí : »Živím tě pro Pánaboha !« A má jemu odpustiti. Ale ten ve vší potřebě jemu pomoci má, v čemž by bratr nebo přítel nebo podle přízně pomoci měl ... až do své smrti. (Kniha Tova-čovská 210.)

V staré gruntovní knize škvořetické, pocházející z konce 16. století, nalezli jsme některá hesla vladyk z Kalenic, jimž tehdy škvoře-tický statek náležel. Hesla ta opatřena jsou vždy pěknými jejich podpisy. Jsou to: »V Bohu naděje má« Beneš z Kalenic (asi z 1591). »Já věřím Pánu Bohu svému, že po této mé oasné zralosti, budu míti bohdá u věčné radosti.« Jan z Kalenic (1608). >Pán Bůh se mnou! Kdo proti mně?« Václav z Ploskovic, ouředník škvořetický (1598). Tamtéž nacházejí se ještě tato staročeská veršování: »Rozkoš a všeliká kratochvíle, netrvá než do Boží vůle. Přejdou léta, vše se změní, smrť všemu konec učiní.« 1651. 27. září. — »Člověk dobrého svědomí, jiným sloužící, jest podoben svíci, roznícené hořící, kteráž jiným svítíce, sama se spálívá, on jinčím věrně sloužíce, v nic přiveden bývá.« — »Co cnost skrze velkou práci dosahuje, pýcha lidská zase v zkázu uvozuje.« — »V tom domu lidé na Boha nedbají, kde dobré štěstí a moc peněz mají. Kde jest neštěstí a chudoba k tomu, rychle pobožnost vzbudí se v tom domu.«