str. 243
Konráda Hosa Rozmlouvání Petra svatého se Pánem o obyčejích a povahách nynějšího lidu na světě roku 1585.
Podává Dr. Čeněk Zlbrt.
(Dokončení.)
Další líčení zkaženého světa upravil si český rýmovník podle vzoru německého zcela libovolně; spojoval si žaloby Petrovy a rozděloval, jak se mu to hodilo, často i rým tu rozhodoval.
Nemírné pijanství a hodokvasy takto po česku tepe, přidržuje se textu německého jen v základním pásmu myšlenkovém. Str. 36 — 39 :*) Milý Pane, slyš mne dále, přišlo mi v mysl nenadále a byl bych zapomenul hned na to, což oznámím teď. Lid na světě v tomto čase těžkou práci vzali na se, se vší pilností v ní stojí, aniž se v tom koho bojí. Nad možnost pijí a žerou, bez míry to před se berou. A teď nedávního času za příčinou svého kvasu smyslili sobě křtalt nový, s těžkém kdy prv byl takový.**) Sklenici velikou vzali a té Vilkum jméno dali, ve tři neb víc pinty vína. Již toho čeládka pilná, když se trefí"přespolní host, té sklenice nebude prost, leč ji plničkou vypije, mnohý se hned po ní zblije, a kdož se před tím pokrývá, ten za troupa držán bývá. Ale to jest dobrý dvořák, který se k ní zachová tak, aby ji do dna vysušil, trunkem přátelstva nerušil. Jiný způsob tento mají: Kdo má píti, o to hrají. Okolo stolu sedící vezmou nějakou sklenici, vloží jednu kostku do ní, pořád ní třesou a zvoní. Komuž sedne žiž***) neb pět ok, tomu nalejí plnou v skok. Kolikžkoli těch ok sedne, neodpustí ani jedné. Tolik sklenic musí píti, aneb dobře zerván býti. Některý pak junák zase, množství
*) 1. c, str. 162—4: „O Herr, höre mich noch einmal! Das nötigst het ich schier vergessen, wie sich die weit helt in saufen und fressen. Darin helt man kein mass noch weis, ein ieder hat darauf seinen fleiss. Ein neue manier hat man erdacht, ein Würfel in ein glas gemacht. Wer rüttelt ein quatwer, es oder zinken, so vil mal muss ers glas ausstrinken. Ein anders hat man vorgenommen, das heisst man einen gotwilkomen. Dem schenkt man ein mit lautern wein, gehen zehn oder zwelf mass drein: damit ver-eret man den frembden gast, der muss sich beladen mit Her last. Welcher den wilkomen nit gar aussmacht, der selb wirt für ein narren geacht. Auch sah ich mer vil neuer sünd: das acht ich für ein grosse sünd. Lieber Herr, hör mich nun! Sie saufen aus hantfassen und aus schuen, sie fressen glas zu einander, auch die liecht: das zum oftermal bei ihnen geschieht. Auch sah ich vil leut bei ihn, der athem stinken, hatten geschwollen füss, musten hinken, vil armer leut mit grossem häufen: das haben sie alls vom übrigen saufen. Denn es lebt mancher so lank, biss er den übrigen getrank . .."
**) Líčení staročeských přípitků a „práv" pijanských viz Zibrt, Poctivé mravy a společenské řády při jídle a pití po rozumu starých Cechů, v Praze, 1890, str. 42—47; týž, Z dějin piva a pivovarnictví v zemích českých, Praha, 1894.
***) Six (šest), žiž a cink (pět ok) ve hře kostečné. Viz Zíbrt, Z her a zábav staročeských, 1. c, str. 78.
|
