str. 244
konviček na pase okolo sebe zvěšeje a je pláštěm přioděje, jednu tolko v ruce drží, dí k druhému: Dobrý muži, připijímt piva, což ho mám, aby mi potom splnil sám. On vida jednu konvičku, dí: I jáť vypím plničkou. A tak, což těch konviček má, potomně mu je všecky dá, aö mu to bude i nevděk, však je musí píti bezděk. Jiní pak nad míru pijí, druhdy se o to i bijí. A co je tu divných křtaltů, bezděčných pití a kraltů. Mnohý pije, až ohlechne, aneb padna na zem, zdechne. Milý pane, dále mne slyš, ještě o jiných věcech zvíš, jak se hostí řemeslníci, někdy i kolomazníci. Pijí z střevíců, kuthanů, z umyvadel, hrotů, dčbánů, sklenice a svíčky žerou, při tom se bijí a perou. A z toho sobě činí smích, není-liž to veliký hřích, tvých darů tak požívati, a jimi svinsky plýtvati? Viděl jsem hrubý houf lidu, trpících rozličnou bídu. Mnozí stnrdutého duchu, jiní zbyli zraku, sluchu. Jiní měli tlusté nohy, na berlách se nosil mnohý. Jiní trudovaté tváři, někteří ještě nestaří. Jiní měli černé zuby, některým smrdělo z huby, některým se ruce třásly od kostek, v kterých se pásli. Jiní pitím zšedivěli, mnohem prve, nežli měli. Ti, pozbyvše zdraví, statku, živili jsú se na fatku. To vše skrz nemírné pití. Mnohý mohl i dél živ býti
Sv. Petr požaloval na nepoctivou čeleď, na řemeslníky a výčitky chrlí na sedláky. Str. 45—46 :*) Slyš též o sedlácích ve všech. Ti se o to pokoušejí, zemanuom rovní být chtějí. Jezdí na velikých koních. Ještě i to povím o nich: tropí svády a různice, časté bitvy a pranice. Potkal jsem jednoho v poli, měl jsem s ním divnou nevoli. Na čistém, hrubém koni jel, že jest zeman, za to jsem měl. Měl sukničku premo-vanou,**) bradu na markyž stříhanou a byl ožraly jako stok. Vystoupil jsem mu s cesty v bok, neb křížem jezdil sem i tam, nebyl bych mohl seň býti sám. Do bláta mne dvakrát vrazil. Divné jsem s ním psoty zažil. A když pak v městě bývají, na dobré se víno ptají, a když pak jsou kde na víně, zežerou se jako svině, nebo je nemírně pijí, při tom se tepou a bijí a to čistě, bez starosti řka : Však mám obilí dosti, na-mlátě pšenici z stohu, vše to zaplatiti mohu. Nynější svět to právo má,
*) Str. 166-8: „Noch eine sach mir im sinne leit, wie sich der gemeine man so hoch erbricht. Keinen gehorsam halten sie nicht. Sie ligen tag und nacht zum wein . . . Auch thut sich ietzt der baursman befleissen auf grosse pracht, gleicht sich eim edelman. Der richtet alles unglück an mit seinem gut und seinem gelt. Mir begegnet ein baur in dem feit: der selbig baur ein edelman beschembt, er hat ein rok an mit samt verbrembt Der selbig bauer war gar vol, er sprengt mit dem ros als were er toi, er sprengt hin und her auf dem wek und rit mich zweimal in den drek .... Wenn sie komen m die stat, fragen sie nach dem besten wein, saufen sich vol wie die schwein, schlagen oft einander auch wol gar zu tot, sagen dennoch wol ,Es hat kein not, mit gelt ichs wol bezalen kan.' Noch eins muss ich dir sagen an, was bei der weit ist für ein recht. Wenn einer einen hunt erschlegt, so wirt er an sein eren verletzt, von redlichen leuten hindan gesetzt. Wenn aber einer vergeusst Christen blut, mit gelt macht man denselben gut."
*) O krojích těchto viz Dr. Z. Winter, Dějiny kroje v zemích českých, v Praze 1893.
|
|
