mně se velmi bezbožné zdá, jestli že by kdo psa zabil, aby řemesla prázen byl, vyobcují jeho z cechu, jest všechněm jiným v posměchu. Kdož pak prolí krev křestianskou a provede věc tyranskou, penězy to vše zaplatí, cti ni řemesla nestratí.

V dalším běduje sv. Petr, jak se vloudila pýcha, marnivost podle takového příkladu vyšších stavů, boháčů také mezi lid prostý, do vsí mezi sedláky. Str. 48—50:*) I toť musím pověděti, což mi přišlo ku paměti, jak činí otcové, matky, majíc dosti skrovné statky, jakou pejchu vtom provodí, což mnohým do smrti škodí, kochajíce se v svých dětech. Syn bude v patnácti letech, ať má pěkné nohavice, k tomu barvené střevíce, též na kaftánek tykytu, k plášti loket aksamitu, k tomu šňůrek nebo tkanic, neb jest znamenitý panic. Protož to vše míti musí, začež se nemálo utrousí statku, jehož prv nemnoho. To vida dcera, hned z toho tuze nalehne na'matku, byť jí koupila šamlatku, kožich s kuními laloky, stříbrný • pásek na boky, pěknou sukni nebo mantlík, dva vrkoče, též i pentlík, ještě damašku a kolárek, za čež nejeden tolárek, než to vše bude zjednáno, musí býti z měšce dáno, by dcera chodila hladce k libosti mladé čeládce.**) V tom se prochází ven z domu, zda by se zlíbila komu. Bude ještě dobře malá, a již by se ráda vdala. V tom jich šetří otec, máti, brání jim těžko dělati, aby nebyli hrubých těl, zda by jim tak spíše kdo chtěl. Ghtí se vrovnati zemanům, aneb bohatým měšťanům, a doma je psota holí, sotva že mají chléb s solí, však se předce divně sadí, když se ožení neb vdadí. Hospodyň nerada dělá, ten obyčej i prv měla. Radce u zrcadla stála, neb s mládenci pohrávala. Ještě na to pamatuje, po besedách běhá, snuje. Hospodář, ač nevelmi rád, myslí, že to tak sprvu snad. Když pak spolu děti mají, ty šaty jsou naprodaji, dadí je odpolu darmo, a některé v židech dávno.

Žalobu německého rýmovníka na podvody a šalby při prodeji koření, na potutelné kramáře zrýmoval si rovněž volně po česku český upravovatel na str. 50 :***) Slyš, co i kramáři činí, kteříž pěšky chodit