str. 246
musí a po všech koření nosí. Ti mnohým svou falší škodí, když se šibalstvem obchodí. Ač dávají laciněji, však to zpravidla umějí. Mnozí mají menší váhu, koření dadí na vlahu. Také se i to přihází, že lidé v pepři nachází kůru chlebovou sušenou, v podobnost pepři ztlučenou. Druhdy i drobné kamení, což jistě bez falše není. Tak též i v kupectví jiném nachází se nepravost v něm. Ještě což lidem prodává, za velmi dobré vyznává, jménem Božím potvrzuje a věda, že menteruje.
Přástku staročeskou se všemi zlořády, jež se světci, putujícímu po zemi, nelíbily, popisuje rýmovník staročeský živě, až na některé nepatrné odchylky věrně podle německé předlohy :*) Všecku ves na kříž jsem schodil, však jsem nikdež neuhodil, bych sobě zjednal hospodu. Tak až jsem trefil náhodu k jednomu, kdež byla přástka,**) sotva jsem tu dopadl místka. Tu od děvek a pacholků viděl jsem v tom jejich spolku mnohé rozličné neřády, hanba o nich mluvit všady. Skákali z lavic a z stolů a potom trhali smolu, též karytona honili,***) divné neřády plodili. Zpívali frejířské písně. Hněvem jsem by] na ně přísně, vida to jejich lotrovství, kteréhož páchali množství. Nemoha trpěti více, i dím jim: Bezectné
von den selbigen kremern, das ich wol weiss. Damit ziehen sie ab den armen blut und seh weiss mit irem falschen gewicht. Auch ist die war falsch von inen zugericht: unter dem pfeffer thut man finden vil harter gestossen brotrinden, desgleichen unter dem ingwer die dürren brosen, unter den safran werden gestossen gelb eierdotter und gedörte mandel-kern: solche beide thun besehwern das gewicht an der wagen: dass ich nicht alles kan sagen, wie einer den andern betreugt, einer dem andern falsch war einleugt. Darzu schweren sie bei denen namen und angesicht, die war sei gefelschet nicht. . ."
*) Str. 170—171: „ . . . wenn ich mich hatte verspet, im ganzen dorf ich kein herberg het, kam ich in ein rockenstuben. Aida fant ich beisamen hurn und buben. Sie jagten einander unter tisch und benken, so nerrisch kan mans nicht erdenken. Sie theten alle Unvernunft beginnen, wenig theten sie am rocken spinnen. Sie triben büberei, dass schand was. Ich kunt nicht schweigen, straft sie umb das und weret in der Unvernunft und sagt in von der zukunft dein gerichts, du würdest sie strafen. Da hub ein altes weib an zu klaffen. Sie sprach zu mir mit Worten halt: .Ich bin bei sechzig jaren alt. Man hat stetigs vom jüngsten tag gesagt: es sint fabeln, da man uns von sagt. Het ich so lang rote gülden zu zelen, ich wolt mir kein besser sach erwelen, so lang biss da kern das jüngste gericht. Es ist nichts daran, ist nur pfaffen gedieht. Warumb solten wir nicht guter ding sein ? Sonderlich die jungen leut ich mein: ich war vor Zeiten auch frölich in der jugent.' Da sprach ich zu ir : ,Du bist vol untugent. Du solt die jungen leut leren, inen solche laster weren. Got der Herr wirts an dir rechen.' Das alte weib thet zu mir sprechen: ,Schweig, du kalköpfichter tropf! Oder wirst geschmirt umb deinen köpf.' Sie schlug mich arm man mit den rocken: da must ich mich vor inen bocken. Die mägd alle theten mich raufen, ich must inen in die scheur verstecken. Es war kalt, ich het nichts über zu decken . . ."
**) Viz Zíbrt, Na přástkách staročeských, Lumír 1886, str. 527; týž, Staročeské výroční obyčeje, 1. c. str. 190. O tancích a zábavách na přástkách viz Zíbrt, Jak se kdy v Cechách tancovalo. V Praze 1895.
***) Srv. Mat. Poličanský, Pokuty a trestání přestupníkům Božích přikázání, v Praze 1613, 1. H. Opilci „okolo stolu po lavicích honí karytouna a kněz přes bidlo dře kocoura". Kott v Slovníku (s. v.) vykládá ve smyslu „blíti".
|
|
