otců nebylo tak mnoho chodců,*) jako jest jich nyní v světě i v dobře ourodném létě. Jsouce mnozí rnladí, zdraví, nemocni se býti praví, chtíce se na to dávají, žebříc po světě běhají, leda byli živi lehce a dělati se jim nechce. Někteří prv statky měli, však jich vážiti nechtěli, než zmrhali jich nevážně pijíc, hrajíc v krčmách snažně. A když všecko utratili, k žebrání se obrátili. Také mají své hospody, v nich své vůle a svobody. Když se sejdou, užívají, pijíce, až ustávají, víc než mnozí majíc rolí, již jich tehdáž nic nebolí. Neb když jsem po světě chodil, byl jsem se také přihodil mezi ně na jich hospodu, podivil jsem se jich svodu.**) Zjednali sobě gejdaée, byl bych tam nechodil radče. Skákali tak, jakž jim pískal, žádný sobě nic nestýskal. Někteří za stoly hráli a nemravné věci zvali, provodili divné věci i ti, jenž byli na peci. Na to, což vj holdovali, v té hospodě hodovali. Také měli psa jednoho, s tím plodili smíchu mnoho. Ten pes uměl tancovati, přes ruce přeskakovati, kterémuž se všickni smáli, potom jemu jísti dali, dobyvše z mošny koláče, dali jej tomu psu radče, ještě mu jej omastili, tím ho sobě nasytili. Také s nimi ženy byly, ty velmi mrzce chodily, majíce roušky zmazané, fěrtochy v uzly svázané, pláště všelijakých barev. Bylo několik těch larev. Z botu vyhlídaly paty. V hospodě pak lepší šaty zobláčejíc zmyly tváře, nešetříce hospodáře. Mnohé byly krásné, zdravé, téměř jako městky pravé. Tu jsem při nich lecos viděl, až jsem se za ně i styděl. A potom pak ráno zase ty zlé šaty vzaly na se, k jarmarku se zpravovaly. Hlavu lecjaks zamotaly, jeden ruku, druhý nohu, to v pravdě jistiti mohu, obvázali za bolavou onucí nebo cholavou, chodíce potom kulhaví, leda almužnu vylhali. Kdybych na to nebyl hleděl, o čemž jsem napřed pověděl, jak chodili, vyjdouc z domu, nijakž bych nevěřil tomu, než že jsou se tak zrodili.

Na konec ještě ukázka, jak lancknechti, vojáci nemilosrdně týrali sv. Petra, kdy nenadále přišel na nocleh do jejich hospody.***) Str. 63