až 66 : Čtvrtý den po mém odchodu byl jsem trefil na hospodu mezi knechty a vojáky. Tu byl neřád všelijaký. Měli s sebou as dvě šlundry, visely jim do pat plundry, nadutí, co by je nadil, pláštíky dvě pídi na dýl, nepřikryly ani zadku, stál-li tě který za babku, chodili jako příšery, ani v pekle ďábel který tak chodí, jako ti knechti, avšak se styděti nechtí. Vida je, byl jsem v zármutku, i sedl jsem u dveří v koutku, abych jen jitra dočekal, nemálo jsem se jich lekal. Tu chvíli ke mně dva přišli, i řkouce : Bud" dobré mysli. A tu mi hned klobouk vzali a sedláku jej prodali. Byl bych jich hněvy zakousil, avšak jsem mlčeti musil. Potom ke mně jiný přišel, říci jsem ho k sobě slyšel: Bratře, připímť trunk kočičí.*) V tom mne jiných víc obklíčí. Já abych ho pěkně odbyl, řekl jsem jemu : Bodej zdráv pil. On mi zaprskl pivem oči, všeho mne po předu zmočí. Nastala mi žalost znova, však jsem nesměl říci slova, vida jich dlouhé rapíry a oštípy mrzké z míry. Jdu, abych se otřel v síni, v tom přišli opět tři jiní. Ti přišli ze vsi, z žebrání, tu jsou od jiných vítáni : Vítajte ve jménu čerta ! (Byla s nimi žena čtvrtá.) Ďábel-li že vás přinesl k nám, s těžkém tě který přišel sám. Jakž to, že vás nezvěsili, nějak jste se vyprosili. A tak i jiného mnoho, ani jedno dobré slovo nebylo slyšáno od nich, až hanba slyšeti i hřích. V Starém zákoně četl jsem tak, že Josue slavný voják, když jest viděl vojska mnohá, kterak svého Pána Boha, v kterémž svou naději vkládal, za vítězství snažné žádal, k jehož žádosti se stalo, že slunce na místě stálo, a přemohl nepřátely své, tak ve všem šetřil vůle tvé. Ale nynější vojáci a lancknechti všelijací tak se pěkně modlívají, div že vlasy nevstávají. Přehrozně elementují, nesmírně sakramentují, na fasuňky i fisíce a ještě i toto více, zlostně v své nepravosti zlořečí skrze svátosti. Tvou těžkou smrt i svatý křest, jenž od tebe ustaven jest, to vše hrozně proklínkají v tom žádné bázně nemají. Pane, dopusť na ty knechty, poněvadž tebe nešetří, těžké morové povětří, pestelenei i Francouzy, ať trpí bídu i nouzi, též i nedostatek chleba, nebo jim toho potřeba. Pusť na ně strach všelijaký aneb divy a zázraky ukaž jim na obloze své, ať se uleknou moci tvé. Z ukázek uveřejněných vysvítá, že knížka, třeba z německého spisu mravokárného upravená do češtiny, nepozbývá důležitosti jakožto pěkný pramen k seznání živola souvěkého u nás. Rýmovník při svých výčitkách patrně káral obyčeje, zlořády, nemravy i zvyky v městě i ve vsi, jak je kolem sebe vídal u svých vrstevníků. Proto je české vydání tohoto^Rozmlouvání důležité a proto jsme neváhali znova tiskem je vydati. Škoda