jen, že se knížka staročeská zachovala neúplná, jak již o tom bylo pověděno.

Badatelé němečtí usuzují podle dialektických zvláštností německého originálu, že vzniklo toto rýmování ve Slezsku neb od rodáka slezského. Zvláštního povšimnutí zasluhuje, že se vyškytá v líčení hospody žebrácké v textu německém slovo »kretschem«. O. Schade (1. c, str. 244—245) upozorňuje na tento slavismus, a zdá se, že i tento název >krčma< přesvědčuje ho o domnělém slezském*) původu německého rýmování, jež se u našich předků v českém rouše těšilo značné oblibě, když citáty z něho jsou roztroušeny v mravokárných spisech věku XVI. a ze začátku věku XVIL, zvláště ve skladbách Šimona Lomnického.

Jest to koncept, vložený do dvoulistí: »Vejpis z regíster farních, jak mnoho se schází, aneb scházívalo desátku pánům farářům prazsko-leským, rukou Ondřeje Jozefa Frant. Hepnera, staršího kostelníka záduší pražsk.< v archivu děkanství karlšt. v Praskolesích. Žádost za kmotrovství psána jest rukou téhož Hepnera; ve vejpisu jest zmínka o r. 1682. Žádost byla podána paní Salomeně roz. Čedíkové, provdané za p. Frant. Gerno-tického; tehdejší děkan karlšt. Frant. Ferd. Gedík z Eisenbergu byl její příbuzný. Paní ta bydlela v Praskolesích: Urozená paní Salomena, paní kmotra mně vzláště důvěrně v Pánu Bohu milá! Od všemohoucího Pána Boha zdraví výborně dobrého, za mnohé prodloužilá lela vinšovati a žádati nepřestávám. Při tom ve všelijaké šetrné uctivosti oznamuji, kterak Pán Bůh všemohoucí ráčil na mne a manželku mou okem svého nesmírného milosrdenství vyhlédnul, a nám z lože manželského na tento svět synáčka dáti ráčil. Poněvadž pak to děťátko nic jiného nepotřebuje, toliko aby křtu svatého dojíti a do církve svaté připojeno býti mohlo, že pak taková ceremonyje bez přítomnosti poctivých lidí obojího pohlaví konána býti nemůže, z té tehdy slušné příčiny k laskavý paní kmotře s tímto psaníčkem se ucházeje, předně, pokudž bych ji aneb pány syny její v čem rozhněval, jednou, po druhý, po třetí za odpuštění prosím, že mně to milostivě paní kmotra odpustí, a témuž synáčku mému, a jednu paní kmotru postaviti sobě nestíží a oblíbí, z čehož my rodičové i s tím děťátkem, pokudž jej Pán Bůh na světě zanechati ráčí, ze vším dobrým a líbezným odměniti se připovídáme, jsouc té zcela důvěrné naděje, že mne paní kmotra neoslyší, nýbrž žádost mou skutkem naplní. Mezi tím vzáctně laskavou paní kmotru Pána Boha ochraně poroučím, a zůstávám poslušný služebník.