Jak se sloužilo a žilo na gruntě.

Z Litomyšlska podává@AvAnt. Tomiček.

Dědeček seděl na stoličce u kamen. VodcTál fajku se žebrovou trubkou od úst, potah' si trochu četyci na čelo a pojdá: Teď dych si zasloužil, teď dych si služby vážil. To je něco jinyho, to sou rozdíly, než dyž já sem sloužil. Teď dostane pacholek na rok až 70 zlatejch a já dyž sem sloužil, dostával 25, půlku plátna, čtvrci hrachu a půl neřice póle pro ječnen nebo pro len a dylo to šecko. Ječnen ten se málo dy podařil, len dyl přece jistější a lepší platil. Podařili se, tak přeci něco přidylo, ale jesli se nepodařil, tak se člověk dřel čistě jen za tu nyzernou zdravu. Tech pár renckejch to sotva vyneslo na ty kvanty. A ta zdrava ta dyla ápatná, darmo poj dat. Snídaně dyla skoro pořád stejná, japka (=: brambory) a zelouka; jen nědy sejrouka, někdy cibulačka, nebo česnečka. V poledne dyla poliuka kroupová, zasmaženka, nebo japková, nebo zadrobenka, nědy hrachová a jen nědyjako za pamlsek dyla čočková. Po poliuce bylo eště jedno jídlo, buďto hrách, nebo krupková nadivajna, nebo selka něco ukuchtila z jablek, buďto japkouce, nebo slejšky, anebo kočičí svarbu, to sou kuchaný japka se zelím. A nědy to zahradil jen třá kousek chleba. Desátá (= přesnídávka) nedyla toho času žáná, to se ani nevědělo, co to je. K svačně dyl krajček chleba. Jesi se dalo na poli, selka přidala tu homolku, nebo natřela tvarohem. Ale jak přišel svatý Václav, svačna dyla pryč jako dy uťal. — A ta večeře darmo pojdat. Jeden večír řepa, druhej večír vovocka, pak zasej řepa a potom zasej vovocka a tak se to dvoje pořád překládalo. K tomu selka přinesla pod paží chleba a každýmu skyučičku sama ukrojila a zas pryč vodnesla a u dveří do níský police položila. Ny sme šli vod štola hladoví jako ke stolu. V zejne se po večeři dralo teří, třá do desíti hodin nebo eště dyl. A dyž sne šli lehnout, sotva sne mdlobou na lůze vylezli. Dyž sem potom vyskounal, že chleba na zámek zauřenej nejni, ponyslil sem si: Zatra, Jošku, to dy dylo zle, ádysis ke krajci chleba nepomoch. A nápad dyl dobrej. Spával sem v maštali a chodba do ni dyla ze seknice jen přes síň. Dalo ně to dost ducha, adyeh vyskoumal, jesi sedlák a selka stej (== spějí), nebo adych je nezbudil. Dveře seknicové vrzaly, ty sem musel dyčky trochu nazdyhnout. A tak se mě to dařilo dost dlouho, že sem si každou noc pořádnej klín chleba ukrojil a skoval a druhej den si na něm dobře pochutnal. Jenou se ně to přece nevydařilo. Do seknice sem se dostal, notnej klín si ukrojil a ted1 zas du pryč. Vemu za dveře, zdyhnu jich, ady nevrzly, ale tenkrát sem jich nazdych trochu víc, voni vyskočily z pantu a skácely se s hrozným hřmotem do síně. Sedlák a selka vyskočili z lůze, sedlák křičí: ,kerej Sakrament to řmotí' a selka rozkřesáuala. Já nechal dveře ležet a utíkám do maštale. Chleba sem skoval do slámy a lehnu do teřin (= peřin) a chrupám tak, že sem vrčel jako starej kocour. Teď dou se světlem ven, dveře zasadili a sedlák de ke ně do maštale a budí ně, ale zbudit nemoch. Ale přece ně zbudil a ptá se, jesli sem co slyšel, ale já že nic neslyšel. Tak mě to vo těch