dveřích vypravuje a vokazuje. Chodíme po stavení, všudy dylo zavřený a nide ničím ani hnutý. Vostalo na tom, že to dyla ňáká vejstraha. A druhej deň přišel skutečně posel, že maj přijít na funus, umřel selce bratránek. Vostalo teď perně na tom, že to dyla vejstraha a já sem se tím taky nechlubil.

Toho času dyž přišel čeledín k sedlákoj pro zaudanek, sedlák se vyptával: ,Unýš sekat? Travnou a vodylnou kosou? Unýš sekat sekajnu na řezačce? Unýš vorat, unýš jezdit, unýš dělat došky na střechu, unyš mlátit, unýš vázat snopy, unýš mandelovat, rounat fůry, vrstvovat ve stodole? Unýš drhnout len?' Taky selka se eště vozvala a voptala: ,Unýš příst pačesnou i tenkou přízi, jesi pak rád dereš peří?1 Taky si eště sedlák sponel, esi uným dělat vo dříví, štípat pařezy. Vyptali se na šecko, než těch pár grošů zaudanku vysázeli. Jesi přišla douka, ta dostala otázek eště víc. Tu si vzala na vejslech hospodyně. ,Unýš dojit, prát prádlo. Unýš nakládat a rozhazovat hnůj, unýš vokopávat na poli. Unýš sekat jetel? Unýš trhat, drhnout, rozkládat, třít a vochlovat len? Unýš příst? Unýš sejt vodylí a semeno?' Na šecko se vyptali, ale jakej plat a jakej přidánek daj, to si nechali u sede, tím se nepochludyli a říkali: Šak budem vidět, co si zasloužíš, šak ny tě nevošidíme. Teď se sedlák nevoptá ani na desátý a na ledaco maj mašiny. A jakej plat dá, to musí říct dřiu, než vidí práci a je rád, jen dyž zjedná. Teď sou časy . . . Dřiu na podzim a v zejně, dyž se mlátilo a předlo, tu se ráno vstávalo vo štyrech a než se šlo do stodoly, muselo se příst a při tom šecka práce vo dodytku udělat. A dyž se večír přišlo ze stodoly, zas se muselo snášet krnení a popravit dodytek. Pacholek nařezal sekajny a šel taky příst a nešlo se dřiu lehnout, až se napředlo, co na koho patřilo. Pacholek musel napříst puldruhák, douka puldruhák (= 15 pásem po 40 nitích), skoták štěník (= 10 pásem). Dyž se vymlátilo mimo domácí práce jen se předlo. To museli pacholek i douka napříst po přadeně (= 30 pásem). Přadle, kerá příst unela a celej deň předla, napředla až půl štuky (= 2 přadena). Kalci chodili vod stavení ke stavení přízi kupovat. Štuka tenký příze bejvala za dvojku bez dvouch grošů. Taky se chodilo s přízej na trch do nesta, za vodylí se tržilo tuze málo. Na trch se nejezdilo, naložila se jedna nebo dve neřiee na kodylu a pacholek vzal votypku sena na rameno a šlo se. (Pro špatné cesty, ač se říkalo, vono není voto zajet, ale voty grejcary z nýsta.)

Naše hospodyně ta dyla netr. Ta rozunela prádlu a väemu. Dyž se šlo někam na přástvu, nebo dyž přišli přástevníci k nám, hned věděla, že dyž se hovoří, nyň se přede, a proto nám len voddělila a to sne museli zepříst. Ny sne byli tyky chytří, ny sne si len skovali, kam se jen dalo, a vona dyla ráda, jen dyž dyl kužel práznej. Jesi se dralo teří, dala každýmu ekstra hromátku a každej si musel zedrat svou, dřiu nesnel jít spát. Ně šlo draní špatně, dyl dych u toho musel sedět do půlnoci. Na-strkával sen si trochu do šosa u lajblíka, až dyl šos vrchovatěj. Ted kam to mám dát? Napadlo ně, že teří zákupu do hnoje až vodejdou spát a taky sem to tak proved. Dyž sem dyl v nejlepší práci, hospodyně vyšla