z chlíva na dvůr s lucernou a pojdá: Pomáhej Pánbůh, já ti du posvítit, adys na to lepší viděl, jaká pak práce po tne. Teď to šecko viděla. Žánej neví, jak ně dylo, musel sem šecko sebrat a nyslil sem si, že tady mám istě poslední nocleh. Ale nestalo se, kázání dylo hodně dlouhý, ale vytrpěl sem to. A vod tej doby sem dostával teří polovic. Přicházeli taky nocle-háři a pomáhali drát. Kdo nerad dral, dali mu něco číst, nebo musel vylíst na palác (==. besídka na dveřmi, dnes už jen ve statku Sílově v Širokém Dole zachovalá) a tam vypravovat pohádky, nebo co slyšel vo světě. Noviny toho času nedyly na vesnici. Taky se přepřahali, nebo za dlouhých večerů jeden by číst nevydržel. Přicházeli i starší vejmeníci, to dyli dobří čtenáři. Starej Jareš vzal kníšku a čet třá celou hodinu pěknej kousek, posluchači mohli na tom uši nechat a ten kousek ani v kníšce nebyl. — Teď dere chasa rač teřiny než teří.

Těžké jest živobytí našich tkadlců v horách. Tkadlec musí po celé dny, ano i dlouho do nocí za svým stavem pracovati, musí často i ženu svou, nebo jiného člena své rodiny na pomoc si přibrati, chce-li dosíci skrovné mzdy: 3, 4—5 zl. týhodne. K tomu musí zdálí 2—3 hodin s tragačem dojížděti přes hory a doly k faktoroví pro přízi na dílo, a hotové jemu zase dovážeti. Stane se pak též, že faktor mu ještě strhne na skrovné mzdě, a pak dostává mzdu v pravdě žebráckou, jak si mi jeden tkadlec stěžoval; a dodal: »proto nám radí náš stav«:

>To je ten barchentový, »úzký stav«, pravil. Na širokém stavu o něco více si vydělá. Proto prý dodává fkadlcovi chuti ku práci a volá:

Ale mnoho prý těch peněz také není, a sotva stačí pro domácnost. I o tom větším výdělku, těžko prý, býti bez dluhů, a proto prý stav pořád naříká: