3. Důležitější práce jest slovnická bohatost Slovenčiny, ještě posud málo čerpaná. Ja mám sesbíraných slov asi do 12. archů z částky už čisto odepsaných, jichžto se v Slovníku Jungmannově nenalézá, z částky porůznu poznačených. Kdyby to n. p. Matice Česká vydati chtěla aneb kdo jiný pro Slovník upotřebiti mínil, poslal bych mu to. Důležitá a velice prospěšná práce byla by sestaviti slovníček takových slov a výpovědi, které v Češtině jinými slovy a výrazy a v slovenčině zase jinými se vyjadřuji. I v tom učinil jsem pokus, na zkúšku pošlu z toho do Novin Slovenských něco časem.

Žadate mne o rozdílnost různorečí v Oravě. Prísno pohlédaje k věci, súdil bych, že se ani nedaji vypočítati všelijaké odchylky a nuance; mezitím troji rozdílnost jest zvláště patrná v dolni, střední a horní Oravě. V dolni až po zámek Oravský se mluví jako jsem napsal bajku: Slunce a Stromy. V střední mluví se všecko krátko t. j. žádná samohláska se neprodlužuje a užívá se v minul, čase 1, n. p. pil, chodil. V horní, jako sem ho vypisal v Novinách ročník 1851.

Ostalně mne bude velice těšiti, jestliže i dále v této neb jiné národní otázce mne svou laskavou důvěru věnovat ráčíte, chci se Vašnosti ochotně v tom ohledu k službě propůjčiti.

Vysokoctěnému p. profess. Kuzmani račte Vašnost mé neyvrelejší úcty a pozdraveni vyříditi.

Poroučeje se s obzvláštnou úctou jsem Vašnosti

odaný ctitel

Ctiboh Zoch.

Na Vyšehradě bývalo strašidel dost a dost, v každém koutě. V nejbližší době bude i staré podhradí Vyšehradu zcela smeteno s povrchu zemského a Vyšehrad bude k nepoznání změněn. Se starými domy na podhradí zmizejí též všecka tajemná zakoulí, takměř stvořená, aby v jejich přítmí rozpřádány byly osnovy strašidelných mátožin.

Pomíjím známých pověstí a bájí historických, kteréž nejeví ani stopy v paměti obecné na Vyšehradě, ač ovšem některé z nich na prastarý původ ukazují. Hlavní podíl ve strašidelných zjevech na Vyšehradě má pes, a to černý; pouze jednou vyskytuje se pes bílý a rovněž jen jednou pes ohnivý. Také známe již strašidlo pekelného vozu s koňmi nebo bez nich, ba i koní bez vozu často se vyskytuje, rovněž tak bílá paní, nejčastěji pouze ženskou zvaná, straší na Vyšehradě. Na vltavském břehu pod skalou udržel se až do našich dnů