vodník, obecně »hastrman« zvaný. Zajímavo, že pod názvem »vodník« rozumějí Vyšehradští jiné zjevení, než zeleného »hastrmana«. Krom jmenovaných strašidel dlužno ještě zmíniti se o duších, o nebo žtíc í ch, o bezhlavém vojáku, o poustevníku, o bosáku, o zednáři, o hlavách, o zlaté kvočně s kuřátky, o sudech, o plamínkách, a zhusta o »něčem«, neznámém a neviditelném.

0 strašidle psa. Že na Vyšehradě straší pes, poznamenal již Krolmus a zapsal i Svátek (Pražské pověsti a legendy): od kaple sv. Martina prý běhá dolů ke bráně černý pes se žhavým řetězem. V těchto místech dosud udržela se pověst, že od kaple sv. Martina vyběhne pes — černý s ohnivýma očima, běží dolů, vleče za sebou ohnivý řetěz a ztrácí se »v šancích« naproti Meduňce, t. j. v rohu bašty, kde zazděná jest brána Jerusalemská, patrná dosud zvenčí hradeb v koutě nad Přemyslovkou. Meduňka má hokynářskou budku při baště sv. Leopolda. —

Od zmíněné zazděné brány Jerusalemské valí se dolů »se šancí» veliký kotouč černého psa a valí se po silnici. Šel tudy jistý maž a myslí si: >Ej, potvoro, kam se valíš!« a neustoupil s cesty kotouči psi. A kotouč se přivalí s dušeným vrčením psa, převalí se přes milého muže jako žok olova a pomačkal mu nohy na placku. Hezky si muž poležel, a štěstí ještě, že neměl kosti rozmačkané. A kotouč psa mizel u Volfů. I

Gerný pes zjevuje se i jiným Wněrem. Nedávno ještě šla paní

K. se svým mužem domů ná Vyäenrcrd (a chodí tak skorém denně).

Bylo právě o půl noci a všecky pražské" hodiny odbíjely dvanáctou.

»Muži, počkejme zde, až někdo půjde — mně je dnes z té cesty nějak

i nevolno. < Muž byl srozuměn a sedl na patník ve bráně pod svítilnou

a podřimoval. A mine sotva chvilka a je slyšet zvonění. »Muži, slyšíš,

.jdou s Pánem Bohem,« a žena poželmává se křížem k modlitbě za

iumírajícího. A zvonění jde od kříže nad schody a najednou rána, jako

jkdyž se kráva svalí a huclibumbum po schodech dolů, a žena vidí černý

íkotouč velikého chlupatého psa, jak se valí po schodech od kříže, za

'kotoučem slyší řinčení řetězu, jako když na zvon bije, kotouč psa třikrát

zaštěkl »jako lev« a řink ni bránu — žena vletěla na strážnici k vojákům

a vojáci, jak byli na kavalcích, ven a nikde nic nenašli. Muž leknutím

a hrůzou vletěl za sloup a bylo amen — kotouč psa byl ten tam.

1 toto zjevení má pokračování dolů na Vyšehrad. Lidé, kteří bydleli u Šlemínů (zbořeno teprv nedávno), naproti schodům u Přemyslovky, vídali prý často o půl noci, jak se valí černý kotouč psa přes zahradu od vojenské (cihelné) brány do dvora k Šlemínovům, pomačkal také, co se mu v cestu namanulo, a zmizel ve sklepě. Tak to bylo, a ve sklepě to dunělo, jako když sudy kozí potažené převaluje.

U vojenské brány pod zmíněnými schody nalezen byl před nějakým časem zabitý muž — spadl se schodů — a lidé si šeptali, že ho »něco« se schodů srazilo.