se nezranitelným. Čechové upravili si názvy tyto ve »fext« nebo i »fest«i nebo také »zmrzlík«. Kdo byl opatřen tímto kouzlem, neshnil prý po smrti. Ďábelská šalba trvala dále. Tělo seschlo, kůže neshnila, kosti harašily ve vyzáblém obalu jako ořechy v pytli. Ve Vamberku na př. posud chovají v kostelní hrobce podobného >festa< i jinde, v kostnicích a ve zvonicích. Přeneseně říká se pak »fest« člověku hubenému, vyzáblému a patrně v tom smyslu psáno u Třebízského. Podrobnosti, doklady z literatury staročeské i cizí viz Zíbrt, Myslivecké pověry a čáry za starých časů v Čechách, v Písku, 1889, str. 61; týž, Myslivecké obyčeje a pověry dle šesti rukopisů staročeských, nákladem Kr. Č. Spol. Nauk, v Praze, 1897, str. 10—12. Srv. též A. Blažek, O festech, Český Východ. Chrudim, 1896, 14. března, č. 11. Také v Českém Lidu byla řada zpráv o fextech. Za další pověsti a zprávy místní prosíme. Budou v Č. L. otiskovány.

* Dětská počitadla z oholí Blaníka. 1. Antanfýny, stavěli jsme šíny, za Prahou, za Prahou najdeš bábu šmatlavou. 2. Antantyč adla madla pryč. 3. Andulíky dva rulíky liks bucbs ven, dám ti zlatým kamenem.

* O potopených (propadlých) zvonech na Holešc,vs7cu (Mor.). K doplňku literatury o potopených zvonech podávám z díla přítele svého p. Eduarda Pecka »Okresní hejtmanství Holešovské« (v Holešově 1892) dvě drobné zprávy: Roku 1389, kdy ponejprv ves Držková v listinách se jmenuje, byly tu dvě osady téhož jména: Horní Držková, Dolní Držková, ale r. 1437 byla tu už jenom jedna ves Držková. Zdá se, že zanikla Horní Držková. O tom, kde se rozkládala, zachovala se v ústním podání pověst. »Nad Hufama (zaniklá sklená huť) stávala dědina, a ta sa propadla. Byl tam kostel a ten sa také propadl aj se zvonama. Šak jk-h tam čut jednúc za rok na svatého Marka břáňat! A tom místu praví sa ,Na Zvonoch' !« K pastvisku obce Přílep u Holešova, Brovnisko zvanému, víže se pověst, že tu svině vyryla zvon, jenž dovezen byv do Lipnília, odtud zvučným hlasem hlásá: »Svině mne vyryla, panna mne našla.«

* Dětské počitadlo. V Jindřichově Hradci počítali takto: Enty (Inty) tynty, kde jsou flinty, u piksmochra, není doma, je na poli, okopává tam brambory.— Po topě ný zvon. Přítel můj, p. prof. A. Martínek, zmiňuje se o potopeném zvonu na Chlumccku (v Mlékosrbech). Jak známo, napsal rodák Chlumecký V-. Kl. Klicpera hru divadelní: Jan za chrta dán. Věnuje hru tuto měšťanům Chlumce nad Cidlinou, svým milým krajanům. »Mnoho (píše) jsem obrazů z Chlumeckých okolností ve svých básních sem tam nastavěl; avšak tenkráte jsem se pokusil, abych bajku, kteroužto jsem, jako mnoho jiných, co pachole, od své milé matky slyšel, v báseň celou samostatnou sosnoval. Kdo z vás nezná v luzích, k Mlíkosrbům na hrázi,