neb stávkem, svatého Jana kapličku? I když jsem se svými veselými druhy na pouť k Matce Boží tam tudy chodíval, povždy jsme tam za-sLavili a sobě s hrůzou povídali, jak v tom hlubokém jezírku zvon odpočívá, kterýžto byv před věky ženou přízi máchající vytažen, ve strach té selky se strašným hlasem zavzněl: »Jan, Jan! za chrta dán!« Ale proč byl a jaký to byl Jan za chrta dán? Toho jsem vyšetřiti nemohl, až mi to před 3 lety šťastná Múza mého váženého přítele, p. Karla Šnaidra, Smidárského právního ředitele, pověděla. Pan Šnaidr sice ve své roztomilé básni panství dymokurské za místo té příhody udává ; ale zajisté mi odpustí, že jsem u Mlíkosrb zůstal, an mu to všickní dosvědčiti můžete, že sobě panství chlumecké tuto památku od starodávna přivlastňuje. (Pozn. dopisovatele: Jde tu o balladu Šnaidrovu: »Pospěšte sem pacholátka s děvčaty« ) . . . Takéť soudím, že povědíti zbytečno tu nebude, že hrad, v němž děj ten se koná, na tom místě stál, kde nyní císařské konírny postaveny jsou. (Pozn. dop.: T. j. kasárna, v kterýchžto místech stával původní historický »starý zámek«, jak se dosud říká.) Ten pak včelný kopec, o němž mluvím, že jest ten, na kterém nyní nový, sličný, bohatýrský a utěšený zámek stojí, kterýžto svými vznešenými obyvately vlast, svou pak tvářností cizím cestujícím krajinu na mnoho mil kol a kolem ozdobuje a zvelebuje.« (Pozn. dop.: Zámek »Karlova koruna«.) K tomu poznamenávám, že kaplička a tůň, v které se zvon potopený prý nalézá, dosud jsou v lese t. zv. »Luhy« mezi Chlumcem a. Cidl. a Mlékosrby, a že pověst ta stále se zde udržuje. Před dlouhou ctabou prý jednou chtěl majitel panství tůni vyčerpati a zvon vyzdvihnouti/^nepodařilo se to však, neboť tůň je skutečně velmi hluboká a naplňuje se vodou tak rychle, že asi obyčejná čerpadla, jakých se použilo, nemohla stálý přítok vody zmoci, což ovšem mezi lidem se posud vykládá, že zvon na věky věků musí již potopen zůstati. V Chlumci n. Cidl.

* Snědek, nemoc. Mám ve třídě čiperného chlapce 91etého. Pozoroval jsem, že bledne, fa tam živost! Domníval jsem se, že asi »přechodí« chřipku. Když ani sobota a neděle volná nezahnaly stísněnost chlapcovu, ptám se, jak hoch trávil neděli. »Maminka má strach, abych nedostal souchotiny, a proto mne poslala k babičce, aby mně zasekala snědek.« Ukazuje mi na zadní straně každého boltce 3 jizvičky, jež mu babička »nasekla« nožíčkem, zvláště prý k tomu zhotoveným. Jizvičkami snědek odejde. Má-li kdo neobyčejnou chuť k jídlu, mnoho jí a neobvyklé množství výživy nejde mu poměrně k duhu, »má snědek«. Je to zlý host, přivádí jiné nemoci, hlavně ouplavici. Kde se v Čechách výrazu »snědek« užívá, v jakém smyslu a jak ho lid vypuzuje?