Starodávné zvyky v právu českomoravském.

První zprávy o soudech Božích neboli očistách jsou z x. 1039, kde se (u Kosmy) mluví o očistě žhavým železem a o očistě vodou. Dále z r. 1130 (u Pokrač. Kosmy), kde se děje zmínka

0 očistě železem, žhavými radlicemi (vomeres). V právních sepsáních z konce XII. stol. jedná se o očistách vodou i železem, vomeres (Jus Conradi). R. 1220 píší listiny o očistě žhavým železem a o chůzi po žhavých radlicích, pak o očistách vodou studenou a vodou vřelou. R. 1235 mluví se o očistě žhavého železa ručního a žhavých radlic, pak o očistě vodou. Podle Knihy Rožmberské (z první čtvrti XIV. stol.) bylo právo »železo« ze zlata, z ohně, z výboje, ze sveřepic, ze ščepóv uškozenie, ze včel, z chromoty, právo »voda« pak z p'ena, ze zlodějstva, z lúpeže, z lesa porubánie, ze vzebránie úrokov, z jelie, ze vzoránie dědiny. »Boha jsú pokúšeli — tak praví Štítný (o věcech křest'.) — po některých žalobách na vodu mečíc, aby voda ukázala, jestli vinen nebo nenie; po některých pak horúcie železo z ohně vynmúc dávali v holé ruce, a druhdy

1 nevinnému, aby tak ukázal svú nevinu.«

A pan Ondřej z Dube: >Mnoho obyčejóv pohanských v právě českém jest držáno, ]ako očista železem horúcím aneb uvrženiem na vodu. A ten obyčej stál bez přietrži až do ciesaře Karla a do kněze arcibiskupa Arnošta prvého Pražského.«

Avšak o tom, kterak se při očislách postupovalo i jakých při tom obřadů zachováváno, v pramenech práva českého nemnoho zapamatováno. Řád Práva zemského § 53. praví o očistě železem, že v případě žaloby pro noční násilí (výboj) — »má světle rozžhené železo před pohnaným položeno býti, aby na něm dva háky (t. j. prsty) položil a při-sáhl za svú nevinu; a když by nezdržal prstóv na tom železe, dokudž by přísahy nedokonal, tehdy že by tu při ztratil i hrdlo.» — Zatím již Kniha Rožmberská (§ 236) praví: »Z výboje právo sě zpraviti, komuž vinu dávajú, samému sedmému. Ale bylo-li by pravějšé, póvod popřisez nápred svú škodu; tehda pohnaný otpřisahá sě také, a za železo šest pomocníkóv (očištníkóv) olpřisezte, že nevinen.«

O očistě železem poněkud zprávu dává staré německé sepsání o právech polských, kdež se praví (kap. XXIV.): Nalezne-li soudce, že se má žalovaný, jemuž scházejí svědci, bíti, ale on, žalovaný, řekne, že se