bíti nemůže nebo nechce: tedy musí podniknouti očistu železem, která jest dvojí: Buďto že se žhavá železa položí na krok vzdálí, aby se po nich kráčelo, a ta železa zdělána byla podle nohy, od paty do prostředka chodidla, toho pak kdo měl kráčeti, dva muži (patrně po jednom z každé strany) museli vésti. (Toť jsou ony radlice — vomeres — českého práva.) Druhý spůsob jest, že žhavé železo položili na kamen nebo na jiný kus železa, by mohlo býti vzato do ruky, a ten, komuž tak usouzeno, musel nésti je tři kroky vzdálí. Hodil-li ním dříve, byl tím samým překonán ze své viny. Pamálka na očistu žhavým železem zachovala se podnes v pořekadle: >Dobiého nepálí.« O očistě vodou víme, že byla dvojí: Očista,vodou vřelou a očista vodou studenou. Již pak Kniha Rožmberská píše (235), že »voda sešla mezi nimi z toho, ale ledno za vodu vrci hřebe.« O obřadech neví se nic bližšího, leda že měl-li kdo podstoupiti očistu vodou, kněz propouštěl ho do vody (Jus Conr. 8). Štítný i pán z Dube připomínají, že očista vodou studenou záležela v uvržení nebo metnutí na vodu, aby voda ukázala, jest-li vinen nebo nenie O vodě vařící není zpráv. Jeden spůsob průkazů skrze vodu zaznamenán jest v Řádu Práva zemského, a sice v těchto slovích (§ 68.): »Pakli by (v rozepřích o dědiny) obojí svědci přísahou prošli, tehdy póvod má do vody břiesti a pohnaný za ním, tří kročeje vzdálí. A když by póvod utonul v těch třech kročejích před ním, tehdy pohnaný má sě zase vrátiti a toho, z čehož viněn, nevinen bVti. Pakli póvod přebrde, tehdy pohnaný má za ním břiesti, a přebrde-lKteké, tehdy jest póvoda prázden;. pakli utone, tehdy ty dědiny i život ztratí^«

Na počátku 18. století oslavován byl 1. květen na panství blatenském hudbou a stavěním tak četných »májů«, že. nucen byl hrabě Josef Sereny, pán na Blatné a Skvořeticích, vydati přísný rozkaz, »aby stromy májové káceny nebyly«, neboť se tím velká škoda jak v panských, lak i obecních lesích činila. Zákaz .ten opakoval r. 1722 a spolu pohrozil, »u koho by takový strom postaven byl, že musí zaplatili pokuty za jeden každý kus 15 kr. a dřevo že mu odejmuto bude«. Služebníkům zámeckým i na dále dovolil stavěti máje, však »pouze 6 kusů« a víc nic a pro každého officíra hospodářského jeden strom. Muzikantům, kteří »vyhrávali« prvního máje, dávala obec blatenská »majálnóho« nejprve po kopě, později (1770) po půl kopě. V Rožmitále dostávali r. 1748 městští synkové na pivního května z obecního důchodu 15 krejcarů. Na prvního května vyvolával také v Blatné posel, právní »letní škody«, začež mu dávala obec 35 krejcarů. (Z archivu zámeckého blatenského a rožmitálského.)