Ježíš laskavě se na něho podíval, že se sirotkovi zdálo, že buž je v pravým nebi. Hale tu zaslechne cinkání klíčů a hned se tu veme člověk s tima klíči, v černým šatě a rovně k ^sirotkovi a povídá: »Chlapse, přišla hodina, já muším zavřít — von to byl ňákyj klášter — já muším zavřít a ty musíš ven.c Povídá chlapec: »Já nepudu!« A povídá tamten: >Ty musíš, tu je klášter, klášter se muší v šírání zavřít a nihdo cizí tu nesmí byjt!« »Já nepuru!« řek chlapec znova rozhodně, já sem v nebi! Kouknite na mí nohy a ruce, co sem vystál, než sem se sem dostál!« Nu, tuto slyšet, muzskej s klíči podíval se, podíval a kroutil hlavou. Potom chlapce nechal a vorešel. Hale přišel druhyj a to byl kněz, byl to představenyj toho kláštera. Vyptal se laskavě chlapce na šecko a dyž slyšel, co a jak, povídá: >Nebuj se, chlapše, nic, můžeš tu vostát, dokavad se tě bude líbit; dostaneš jist i budeš mít hde spát.« Myslil si: »Copak takovyj dětina, von pude za dva, za tři dni zas. Ale chlapec se nehyjbal a bylo šeehnim divný, dyž mu dali něco jist, chlapec snid půl a s druhou polojcí dycky se někam vytratil. Když huž to trvalo dlouho, šel von ten kněz za tim chlapcem a šel ho zkoumat, kam chodí s tím jidlem. Chlapec zašel za roh na chodbu, hde byl ten Pán Ježíš, a bylo slyšet mluvit. Myslil si kněz: »Koho pak tám asi má?« Počkal si polom'na chlapse a hdyž se vracel s prázdnem, povídá: »S kym pak si tám rozprávěl?« Povídá chlapec: »S tim, co tám visí.« Knězi se šechen hůlek a povídá: »Cák to povídáš?« Povídá chlapec: >Ano,« povídá, >já mu slíbil, dyž sem se sem dostál, že mu dycky dám něco vod sWho. Bylo mi ho líto, že byl tak hubídněnyj, povídal sem hned: Na tebe asi šický zapomínají a von kyjbal. Dyž sem mu povídal, že já nezapomím, podíval se na mě tak laskavě, já věděl hned, že sem v nebi.« Ten kněz to výslech a byl šechen bez sebe. Hdyž se zpomatoval, ptal se eště chlapse: »A bere to vod tebe?« »Bere!« kyjbal chlapec. »Ha dite se podívat na něho, že huž není tak hubídněnyj; líce-má zas jako růže!« Kněz zase stál šechen pryč. Eště se potom zeptal: »A cák tě povídal?« Povídá chlapec: »No, dnes mi povídal, dyž se s nim tak dělím vo to jidlo, zyjtra abych už mu nic nenosil, zyjtraže mě pozve k vobědu von.« Povídá ten kněz: »Prosím tě, chlapečku, řekni mu, abych smíl jít teky s tebou!« Sirotek běží hned zpátky, hale kněz padá na kolena. Chlapec přídě zpátky: >Můžete jít teky, dyž pryj teký jínyjm dáváte, ale poručil, že se musíme napřed vyzpovídat a přímnout Tělo Páně, ha já nevím, co to je.« »To já tě nahučím!« sliboval kněz plnyj radosti. Vzel potom chlapse stranou, připravil ho na sv. svátostě, sám se teký vyzpovídal a když jim druhyj den podal kněz Tělo Páně, vosláli klečít jen ztuhlí těla — duše vodešly k stolu Krisla Pána v nebesích.