kove i dubové, čertkus: vař to všechno spolu i dávejž ovcím z toho píli přidada soli neb lekořice.

Někteří pak hospodářové zvyklejší tak dělají (o čemž Dioskorides píše), že berouce nyní jmenované byliny a koření kropáčem ovce, než z ovčínu ven. vyjdcu, pokropují; a jiní berouce vratič, Černobýl, čertkus, verbenu, pětiprstici, mýlí oboje, nadělajíce z toho prachu, přidadouee maličko myrhy i kouří tím v ovčíně, než ovce na pastvu z něho ven f vyjdou (o tom Roserinus píše).

A poněvadž tyto věci, byliny totiž i koření, jedním dílem k tomu od Boha stvořené a druhým dílem přirozené, lékařské a ne čarodějné nebo kouzelnické jsou, ač budeš-li míti prvotně víru silnou a naději neomylnou k Bohu všemohoucímu a Stvořiteli těch věcí, kterýž pověděl, že bez vůle jeho vlas s hlavy člověka nesejde: Poznáš moc Boží, žeť ráčí tebe, všeho domu tvého, spolu i všeho dobytka skrze moc svou božskou i anděla k ostříhání zřízeného, jak ostříhati, zachovati ode všech čárův a kouzel i zlých účinkův lidských, tak také i všech všudy věcí 'svých se všech stran ochrániti i požehnati, že proti němu ani pekelné brány .nebudou moci zůstati.

1 toho také nejposléze — místo závory — dobrým svědomím a povinnou vírou křesťanskou před všelikterakým hospodářem křtěným a přítelem věrným nemohu pro veliké al příliš nebezpečné duší lidských ne* bezpečenství i nemíním tajná toho učiniti, kterak ten hřích čarodějnictví a kouzelnictví, kdož jedni druhým zapomenouce se nad svatou vírou křesťanskou, nad přísahou duchovní na křtu učiněnou, dobytky ovčí, anobrž i kravské, n b méně i jiné čarují a kouzlí z pouhé závisti, zlobivosti, nepřízně,, z nešlechetnosti srdce i pověry modlářské a ďábelské. Tak že jim mléka a smetany tím prokletým čarodějnictvím a zlořečenýrn modjářským kouzelnictvím odjímají, másla tlouci všelikterak brání (což nejvíce to polouhlaví ženské, pověrné, čarodějné, modlářské, obzvláště pak to selské a zhovadilé, beze všeho studu i svědomí obyčejně působí) a v hromadu svésti k užitku nedopouštějí. Mnohdykrát až do pláče lidí upřímných srdečného i ustání násilného (nač sem sám osobně, dosti lítostivě očima svýma patříval), že dojiti i tlouci budou beze všeho užitečného prospěchu, ano se jim jediné v bečce místo másla jakoby drtiny nebo kroupy dělají.

Že takový hrozný hřích kouzelnicí a čarodějnický jest modlářský, zlořečený a prokletý, největší, nejznamenitější, nejvyšší i nejukrutnější nade všechny jiné hříchy, mrzkosti, ohavnosti i hanebnosti, kteréž jen mohou pod nebem poznamenány býti. Nebo jest to hřích pověrný, modlářský a němoďábelský, proti Bohu všemohoucímu, proti Kristu Ježíši, "Synu jeho milému, a nejvýše proti Duchu Svatému, kterýžto ani na tomto, ani na onom světě nijakž odpuštěn nebude, leč by srdečné a převeliké pokání za to stále činil.

Jest také proti bližnímu, jakožto stvoření a vykoupení Božímu, jakž prve dotčeno-ovšem bratru svému, proti svaté Vire křesťanské, proti přísaze na křtu