učiněné, proti církvi apoštolské, anobrž prvotněji proti svatým přikázáním božským: »Nebudeš míti bohův jiných; Nevezmeš jména Božího pověrně a čarodějně nadarmo; Nepokradeš staiku bližního, nad to výš, že aniž požádáš věcí jeho.« Proti anděluom svatým, nebi i zemi, proti všem svatým, proti všem a všelijakým právuom i řáduom, duchovním i pvětským.

Nebo jakož práva světská, zemská, i městská největší a nejtěžší pokutu smrti na kouzedlníky ukazují, tak také práva duchovní, i ten Starý Zákon obzvláště na mnoha místech, i všichni učitelé písem svatých, nejznamenitější a nejukrutnější pokutu na hrdlo čarodějníkův, kteráž jen nejtyranštější může vymyšlena býti, vyměřují i odsuzují v tato slova: Quod maleficis & incantatoribus, atque: gravissima & crudelissima poena excogitari potest, ultra omneš flagiciosos mundi, illis corporaliter inferri debet.

A kdož-tomu z čarodějníkův nebo těch a takových kouzedlníkův věřiti nechce, ten čti sobě Práva duchovní, totiž veliký a malý Dekret

0 kouzedlnících a čarodějnících. Anobrž Starý zákon ukazuje v druhých knihách Mojžíšových v VIL kapitole, v třetích Mojžíšových v XVIII. i v XX., v čtvrtých Mojžíšových v XXV., v pátých pak v XVIII. kapitole. První Paralipomenon v X., Augustin sv. o městě Božím v XVII. kap. Nad to výše čti sobě knihu Malleum Maleficarum Hendřicha Instytora a Jakuba Šprengera, řádu jinak řeholy kazatelův: »0 všelikterakých čarodějnících a kouzedlnících.« Tolikéž Alberta velikého knihu Senlcntiarum, i jiných učitelův písem duchovních i světských, jako Zrcadlo Lejkovské Udal-rycha Tenglera.

A když v ně živě nahlédneš a přeéla zdravě toho všeho rozsoudíš, tu přezvíš i skutečně poznáš (ač bude-li v tobě, čarodějnice neb kouzelnice, nejmenší žíla jakého svědomí), jak přehrozné, ukrutné a tyranské se pokuty na takové lidi pověrné a modlářské vyměřují, vztahují i odsuzují, žeť se od té chvíle kouzedlnictví a čarodějnictví zslrašíš a zhrozíš se toho hříchu pověrného, přehrozného, modlářského i zlořečeného, věčně na věky věkův více ovšem odechce. Kronika pak česká nejmenší dobré paměti kněze Václava Hájka z Libočan etc. vypisujíc, zavírá, kterak jest slavné paměti kníže a král Břetislav rozkázal všechny čarodějníky a kouzedlníky ven z země české pryč vyhnali, a kteří dobrovolně jíti nechtěli, rozkázal jich díl ve vodě ztopiti a druhý díl ohněm spáliti.

Item biskup pak Gebhart, jinak Jaromír, s knížetem českým a bratrem svým vlastním, jménem Vratislavem, rozkázal i přinulil léta 1080 čarodějníkův i kouzedlníkův, obojího pohlaví, sto a sedm zmučiti, ztopiti

1 ohněm spáliti a zhola ze země české, jakožto pověrníky a přehrozné modláře i nejjedovatější traviče všecky vypleniti.

O by nyní v těchto lelech poslednějších a časích nejnebezpečnějších takový biskup Jaromír před rukama byi! A potentátům, vrchnostem f všem radám ve vší říši i ve všem křesťanstvu, obzvláště pak v této zemi české, dnem ani nocí pokoje nedal. Ale žehral, mluvil, kázal, učil i napomínal a jako trouby hlasu svého biskupského povýšil, to hanebné"