Na tato naše data připadne sv. Lucie dle kalendáře Julianského ve zmíněných epochách.

Na základě uvedené tabulky vidíme nejprve, že v zemích, majících kalendář pravoslavný, pořekadlo »Lucie, noci upije« jest správné, i upije tím více nocí, čím vyšší je absolutní hodnota letopočtu dle kalendáře Julianského.

Tabulka ta dovoluje nám přibližně vyšetřiti dobu, ve které pořekadlo to, jež bylo kdysi i u nás správné, jakožto takové povstalo. My můžeme, jak to historikové činí, vyšetřiti i terminus ad quem i terminus a quo.

a) Terminus ad quem. Je známo, že v Cechách, zemi to kdysi převahou protestantské, nebyl kalendář Gregoriansky přijat hned roku 1583, nýbrž teprve později, posloupně až do sloletí sedmnáctého. O tom bylo u nás mnoho psáno, i uvádím jen na příklad článek pana Dvorského v G. Č. M. z r. 1902 o účastenství Tadeáše z Hájku při přemáhání obtíží, jež se zavedením nového kalendáře spojeny byly. Můžeme ale směle tvrdili, že naše přísloví není mladší, nežli ze století šestnáctého

b) Terminus a quo. Časový bod zimního solsticia posune se každý rok o 0242 dne, to jest o 5 hodin 48 m. a 45 sekund. Podle toho padá zimní solsticium na 21. neb 22. prosince. Roku 1903 však byl počátek zimy až 23. prosince časně ráno a to proto, že po přestupném roce 1896 následovalo sedm let nepřestupných i nemohl po tu dobu být žádný den vypuštěn. Přijmeme-li tedy za základ, že se noc zimní začíná právě znatelně skracovati dne 22. prosince, padne na tento gregoriansky den julianské datum svaté Lucie (13 prosince) v epoše 1349 —1477. Terminus a quo jest tedy století čtrnácté.

Z toho tedy následuje: Pořekadlo: »Lucie, noci upije« jest dle Julianského kalendáře správné a jest slaré nejméně tři sta let, nejvýše ale š e s t set let.

V tomto světle pochopíme i správnost jiných přísloví. Tak ku př. je přirozenější, přijede-li »svatý Martin na bílém koni« okolo našeho nynějšího 20. listopadu, jak to činil dle Julianského kalendáře v patnáctém století, než-li když čekáme dnes, aby napadl první sníh již 11. listopadu.