K. Braxatoris o slovenských nářečích r. 1854.

Podává@AvDr. Čeněk Zibrt.

Ze Slovenska posílali A. V. Šemberovi pro jeho Základy dialekto-logie československé zajímavé příspěvky. K. Braxatoris z Hontské stolice provázel r. 1854 svou zásilku tímto dopisem:

Vysoce učený pane !

Především za důvěru, kterou mne Vaänost poctíti ráčila, uznalé díky činím; potom pak ihned prosím, aby, jestli to málo, co na žádost Vašnosti podávám, v skutku pří málo jest; to né mé lenosti, anebo právě nešetr-nosti, ale přemnohým práčem jimiž sem přes postní čas a teď před sválky velikonočními jako evanjelický kněz obtížen a cele zaujat sem, připsati ráčila. —

Vytknul ste sobě zajisté vší pozornosti, uznalosti, než i všeho podniknutí hodný cíl a účel — podařili se Vám, o čemž žáden nepochybuje; tedy zasloužíte čest i jméno slovanského Linea grammatika. — Různo-řečí zajisté naše jest podobné peřesté, krásné, ale neklassiflkované pří-rodě, do které kdo pořádek uvede — a ji podlé jejich království, plemen, rodů a pokolení etc. podělí, erit mihi maximus Apollo!

Když tedy, Velectěný pane, ráčíte ve své skromnosti zpomínati po-jednáníčko, které sobě o různořečí jazyka česko slovenského sestavujete, tedy rozumíme, že to má být dílo několik dílu, které hodné bude tak slavného jména. Pojednáníčka pak vám pošleme my karníci.

Denn wenn ein grosser baut, haben die Kärner zu thun, poznamenal Schiller.- -^J/

Než již k věci.

Různořečí aneb jak to Kollár pokrstil viděkomluva, o které ode mne poučení žádati ráčíte, je v skutku důležitá a může se Bzovskou od hradu Bzovík — ku kterému někdy největší částka těch obcí, které mluvu tuto užívají, patřila, (jmenovati). Jsou pak obce tyto: Moravce, Sudinee, Šudovce, Lišov, Drašovce, Šipice, Báčovce, Tesaře, Dvorníky, Rykynčice dvoje — Medovarce, Drenovo, trojí Vrbovek, troje Mladunice — Uňatín —• Litava, Cerovo, Sucháň, Dačo — Lom, Senohráz, Trpín, Bzovík a jiné menší — všecky v Hontě dolním od východu. < >

1. Hlavní charakteristika tohoto nářečí záleží v tom, že ono tam, kde se v dobropísebnosti y užívá, e potřebuje — s patrnou harmonií s řeckým epsilon ť] které my jako i vyslovujeme a v kterém ohledu se, jako známe, i řecká řeč dělila na etistu a itistu. —

Tak Bzovský slovák mluví, anebo vraví takto: te místo ty; pile krave, místo pily krávy; přišle žene —¦ místo přišly ženy — rebe — místo ryby — kose — vidle etc.