Čechové v cizině.

(Se 2 vyobr.)

Za mých chlapeckých let měli v naší vsi Skaličce nejvíce dětí u Václavů Křečků. Samé hochy. Byli Václav, Karel, Vincek, Hynek, Francek a Pepek. Šest! Otec Václav Křeček byl bratranec mé matky, proto jsme si strýčkovali. Měl ve Skaličce chalupu a musil se za ubohých poměrů před čtyřiceti lety safraportsky ohánět, aby houf zdravých a čilých hochů nasytil a ošatil. Proto byl mu po celý rok den krátký. V létě chodil po kraji zedničit a v zimě dělal za stavem. Pole, z nichž většinu měl »od pánů« najatou, obstarávala teta Křečková s hochy, kteří byl od malička honěni do tuhé polní práce a proto zvykli si tvrdému živobytí Bez práce nejedli ani chleba, neřku-li koláčů. — Mými rostenci byli Hynek, Francek a Pepek, z nichž měl jsem nejradši Hynka, o jehož osudech chci zde vypravovati. Nejenom z naší vsi, ale snad z celého našeho královéhradeckého kraje podíval se nejdále do světa a náleží mezi nejzajímavější typy moderních českých emigrantů. Důmyslný byl již jako hoch a pamatuju se, že roku 186ß po bitvě u Skalice, když byla do naší vsi posádkou vložena setnina^pruaké země-brany, Prušáky po dědině do vykázaných jim bytů rozvácfěl a k obecnému úžasu a překvapení s nimi hned horlivě, ač německy tehdáž neuměl, hovořil Byli to poznaňští Poláci, což Hynek ihned postřehl a okamžitě se s nimi dorozuměl.

Ignacio Křeček

Vtipný a šelma byl také. Jednou později rozesmál celou ves, když skalickému kominíkovi, který vešel kamsi do stavení, vápnem obílil na záspi ponechaný černý řebřík, což kominíka ku všeobecné veselosti náramně dohněvalo.

S Hynkem Křečkem přátelil jsem se po chlapeetví také v létech jinošských, a zejména když v Hradci Králové jako četař odsluhoval si u tamní pěchoty »Konstantin« svá vojenská léta a já tam dokončoval gymnasijní studia. Hynek vyučil se ve Skalici zámečnictví a dříve, nežli byl odveden na vojnu, pracoval dvě léta jako strojník v Hamburce.

Po odsloužení tří let na vojně odešel do světa, do Ameriky, odkudž s bratry udržoval stálé písemní styky a konečně usadil se trvale uprostřed Jižní Ameriky, ve státě Argentině ve městě Tucumanu, odkud se roku 1902 přijel podívat do vlasti a v Praze mne svou milou návštěvou překvapil