Z domova odvandroval jako chudý zámečnický tovaryš a za dvacet let vrátil se sem jako bohatý pán. Asi tři neděle pobyl ve drahé otčině, zadumal se na zapadlých hrobech svých rodičů, potěšil se s bratry, rostenci a přátely, chodil do Řtkova na výtečné homolky, pochutnal si na láoených okurkách, což v Argentině nemá, prožil v líbezných vzpomínkách znovu luzný sen své mladosti a potom slze, rozloučil se se všemi svými drahými a milými a vrátil se zpátky do svého nového domova, ke své rodině. —

@I@Skladiště závodů Ignacia Křečka v Tucumanu.

Život tohoto vroucně českého člověka jest nanejvýš zajímavý, a Ignacio Křeček vypsal mně to ve stručnosti tímto způsobem:

»Nežli jsem se dostal na ten stupeň, na němž se nacházím dnes, vedlo se mně v mém životě, jak si dovedeš představit, dobře i také velice zle.

Před shledáním se r. 1902 viděli jsme se naposled r. 1881 v Hradci Králové. Když jsem byl z vojny propuštěn, hledal jsem ve vlasti nějaké postavení a jako vysloužilý četař žádal jsem o různá místa, ale ne-poštěstilo se mně dostati nic. Proto vyzvedl jsem si své dědictví po otci, bylo to sto zlatých, a jel jsem do Hamburku, kde jsem již dvě léta před svou vojenskou službou pracoval. Jako třetí strojník přijal jsem výhodné