přede, tak že í tam pošle po svým chlapci ten kolovrat, že snad vobdrží tu hlavu královny. Tak poustevník dal svýmu chlapci kolovrat, pravil mu, aby šel do království ke královně, že se í zalíbí kolovrat a že snad za to hlavu vobdrží. I akorát, chlapec šel s kolovrátkem ke královně do-království. Královně se kolovrat zalíbil, ptala se chlapce, co za něj, von pravil, nic jinýho než hlavu. Královna šla a dala chlapci hlavu Dobronky. Chlapec poděkoval a běžel s ní k poustevníkovi. Poustevník už čekal na chlapce, esli už nese hlavu královny Dobronky. Dyž přines chlapec hlavu, tak poustevník í vzal a nad ní říkal a mastí namazal a se pomodlil k Pánu Bohu a hlavu k tělu dal. Vona se chytla, Dobronka viděla a mluvila, poustevníkovi děkovala. Poustevník zas vzal zlatou přeslici a dal í opět chlapci a poslal ho s ní do Vyšehradu a pravil: »Nic jinýho za ní neber než nohy.« Chlapec vzal zlatou přeslici a běžel s ní ke královně. Královna dyž zlatou přeslici uhlídala, tak se í zalíbila, ptala se chlapce, co za ní chce. Von vodpoveděl: »Nic jinýho než nohy.« Vona dyž se í přeslice zalíbila, tak mu nohy přinesla a přeslici si vzala. Chlapec si vzal nohy a běžel. Poustevník už zase čekal. Vzal vod chlapce nohy, naříkal nad nima a namazal a přilepil, pomodlil se, nohy se zatím chytly. Dobronka mu zas poděkovala, že už může zas chodit. Nejčko už jen ruce í scházely. Poustevník šel a vzal zlatej šnolec a dal ho chlapci a pravil: »Tak už posledně pudeš ke královně se zlatým šnolcem a budeš žádat ruce.« Chlapec vzal zlatej šnolec a nes ho ke královně. Královně se zlatej šnolec zalíbil. Ptala se ho, co za něj žádá, von že nic jinýho než ruce. Královna mu je nechtěla dát, už se bála, že už něco je v tom, ale šnolec zlatej se í líbil, tak přeci šla a dala mu ruce a šnolec si vodnesla, Chlapec vzal ruce, poděkoval a běžel. Poustevník už zase čekal. Chlapec přiběh a podal mu ruce. Poustevník vzal ruce, naříkal nad nima a je namazal a ruce se zas chytly. Dobronka mu zas poděkovala, že může se i naíst. Královna jen pořád předla. Král přijel z honu, královna ho přivítala a hned mu vyprávěla, že má novej kolovrat, přeslici a šnolec, jak se í to na tom pékně přede. Král povídal: »Tak to přines, ať to taky všechno vidím.« Královna to všechno přinesla. Von pravil: »Tak taky přeď, jak se tě to na tom přede.« Královna sedla a předla. Kolovrátek začal zpívat. Vona přestala. Von í poručil, aby předla dál. Dyž začala příst, kolovrátek začal zpívat:

Král dyž výslech kolovrátek, neřek nic a šel, sed na vraníka a jel do lesíka. Eště jim poručil, aby dali na královnu pozor. Zloska věděla, že už je s ní zle, sebrala kolovrátek, přeslici a šnolec, k tomu moc pe-