něz a utekla ze zámku královo k mace. Král přijel do lesíka pod skálu a viděl tam jeho první Dobronku, skočil s koně, pad í k nohoum, líbal í a děkoval poustevníkov, že mu í zachránil. Chtěl si vzít Dobronku do zámku a vona s nim nechtěla ject, že bude při poustevníkov. Von pravil, poustevník, že pude opět s nim. Poustevník vypravil Dobronku s králem a sám vostal s chlapcem v lese. Tak král jel s královnou do království. Ptal se í po cestě, co má mlačí sestře za to udělat, dyž í vzala život. Královna pravila, aby í nic nedělal, že vona í vše vodpouští. >To se í vše vodpustit nemůže, trestu je hodná. < Královna pořád prosila krále, aby í to vodpustil. Tak na tu prožbu í to král vodpustil. Přijeli do zámku, Zloska už tam nebyla, už ze zámku utekla. Král byl rád, že už tam Zloska nejni. Chtěl ject k mace a í to povedít, královna mu však nedala. Potom každodenně posílali poustevníkov potravu. Král si přeci dojel pro matku Dobronky královny. A o Zlosce nebylo ani pohádky, kde je. Král s Dobronkou a matkou žili, na Zlosku si ani nevzpomněli.

Tanec lidový z okresu hlineckého »Trnky«, uveřejněný od Dr. K. V. Adámka v č. 4 C. L., znám jest i na Paeovsku pod názvem »Švec«, ale jak se změnou textovou, tak i se změnou hudební. Ještě do nedávných dob byla to polka u lidu obzvláště venkovského velice oblíbená.

Tuto polku zpívávala mi moje babička, což důkazem, že tanec byl asi dříve znám i v městě ; bylať má babička ze staré měšťanské rodiny pacovské.