V Pol. Ostravě mají jen: »kobzale se zelím,« ale jsou neobyčejně štědří, neboť i o to málo se s každým rozdělí, jak dodává hlas zvonu: »každého podělím.« V Prádlisku pod Provocfo^em upozorňuje zvon neopatrnou hospodyni, že »Prase žere kyšku«. Ve Slavkově ohlašují, že kdosi není doma a že šel »do Zlejšov*) na trnky«. V Sušicích u Uh. Hradiště bude k obědu: »Mandaska grumbírů« (bramborů), ale v Kudlovicích nemají ani těch, neboť jejich zvon odpovídá na slova předešlá: »Kdybychme jich měli, aj bychme jich snědli.«

Leckdy prozrazují hlasy zvonů mnohý výjev ze života našeho lidu, jež by měla zůstati rodinným tajemstvím. Tak hlas zvonu ve Vápenicích u St. Hrozenkova vypravuje, kterak kdosi obdržel »šindelom po chrbece«; kdy, kde a proč se to stalo, o tom pomlčeno. Na Provodově pak »pobily se staré baby hrncem«. Na hřbitově v Předklášteří u Brna straší a zvon varuje před tímto místem chodce slovy: »Nechod! tam, straší tam, sebere tě to.«**) Zvon v Suché Loze a v Bánově napomíná selky, že je čas, aby dávaly píci: »telencom,« a na Žitkové u St. Hrozenkova upozorňuje, že jsou »Kozlenee v pohance«, anebo »Čelence (telátka) v pohance, zedly mi škubance<. V Hrabství volá hlas zvonu: »Vaňkův kůů.c Co se s ním stalo, nevíme, ale tušíme, že utekl a v Nosedlích se dovídáme, že ubíhal »tým dolem«, naproti tomu v Korytné slyšíme, že se dal »hoře humnem.« ígg

Kostelík u sv. Antonicka nad Blatnicí, jejž zvěčnil J. Úprka ve své »Pouti u sv. Antoníčka«, jest památný tím, že jeho patron hraje velikou úlohu v životě mladých i starých panen: uděluje totiž ženichy. Nic však na světě se neděje zadarmo. Všude platí pravidlo: něco za něco. Tak i zde. Když totiž kostelník chodí se zvoncem vybírati peněžité dárky, tu zvonek neustále opakuje: »kerá dá, ta se vdá.«

Zvony mluví často mezi sebou též německy. V Nivnici taktuje si zvon: »ein, zwei, drei,« a ve Vídni, kde jsou vedle chudých i bohatí lidé, jsou patrně takové i zvony, neboť prý jedny si naříkají (jak mi vyprávěl kdosi): »hob ich kein Geld,« a jiné zase chlubně házejí velkými sumami: »Hundert tausend Gulden.«

Mnohé zvony vypravují o sobě podivnou historii. Byly prý nalezeny pannou a vyryty sviní,***) jak se dovídáme z těchto hlasů: »Sviňa mě vyryla, panna mě našla, zkazte téj panence, aby sem přišla.« (Velehrad.) »Ryla sviňa, nevyryla, ryl kanec, vyryl zvonec.« (Velehrad.) »Kanec ryl, mě vyryl.« (Plsť.) »Sviůa mě vyryla, panna mě našla.« (Sv. Kopeček u Olomouce.) »Sviňa ryla, nevyryla, kanec ryl, ten vyryl.« (Jaktař u Opavy.) »Svifla mě vyryla, panna mě našla, zkazte ju pozdravit, aby sem přišla.« »Sviňa mě veryla, bék mě vehrabal, panna mě našla.« (Velká Byteš.)