niti. Ale tentokráte zvon jich nesklamal. Po škaredém »Sau« nebylo ani slechu, jen přelibé zvuky jako nejpěknější hudba rozléhaly se s věže. Od těch dob zní zvon opatovsky jak se smší a patří.«

Pověst z Jaktaře u Opavy: Na jednom místě ryla svině, ale nic nevyryla. Kanec, který na témže místě ryl, odkryl zvon. Lidé se sběhli a vykopali zvon, jenž jest prý největší na Opavsku.

U Bohuslavic u Uh. Brodu je vrch, který se jmenuje Vyšehrad. Jsou zde zbytky starého hradu. Vypravuje se, že tu svině vyryla zvon, který jedna pasačka našla. Zvon ten zavěsili v Bohuslavicích na zvonici a při zvonění bylo slyšeti hlas: »Sviňa mňa vyryla, děvča mňa našlo.«

Některé jiné pověsti o zvonech: U Divnice u Uh. Brodu jest les, který se jmenuje u »Věže«. Tu prý stával kostel, který i se zvony se propadl. V Lidečku u Val. Klobouk se vypravuje, že jsou tam zakopané zvony, které v jistou dobu zní. Přikryl ve své broš. »Sv. Kliment u Osvě-timan« (Brno 1890) vypravuje: >Na věži dřevěného kostela hlaholily zvony, nalezené v klášterní studni u sv. Klimenta. <

Ve St. Hrozenkově se domnívají, že proti mrakům se má zvoniti zvonem, jímž nebylo ještě nikdy zvoněno mrtvému. Proto jakmile se objeví na obzoru hrozící mraky, zazní jasný hlas malého zvonku v nízké zvonici ve Vápenicích, neboť tímto zvonkem se mrtvému ještě nezvonilo.*)

Jednou ukraď čert Pánu Bohu slunce a nabodl je na tyč. Pán Bůh poslal za ním anděla, aby mu slunce vzal. Gert nechtěl slunce dáti, ale vsadil se s andělem, kdo dříve přinese ze dna mořského kámen, tomu že slunce zůstane. Anděl vynesl kámen dříve; vystoupiv z moře, proměnil je v led. Nežli čert vyškrabal se s kamenem z ledu, vzlétl anděl se sluncem do nebe. Čert dostav se z ledu, utíkal za andělem, ale dohonil jej, když už stál jednou nohou v nebi. Čert rozzuřen, chytil anděla za volnou nohu a po stranách chodidla mu maso urval. Od té doby prý má člověk chodidlo po stranách jako vykrojené. Bůh pak andělovi druhou nohu tak upravil, aby měl obě nohy stejné.

U vsi Vyhnanic stojí myslivna Čertovna. Dříve bývala tu louka. Jednou sešli se na louce té dva jeleni a počali spolu žertovati. Laškujíce zapletli si parohy a nemohouce je vyplésti zhynuli. Na tom místě postavena myslivna, jež nazvána Žertovná, lid však vyslovoval Čertovna, kterýž název se udržel.