»Nemá, co by s nima dělala, vždyť neumí běhat!« Dušan maloval koníka, jak skáče, ptáčky, jak létají, Prokopa, jak jede na koni ald. až rok potom.

Normální dítě ve čtvrtém roce svého života dává kresbám již zcela určité formy. Rozpoznáváme bez výkladu postavu lidskou, tedy »panáka« nebo zvíře a pod. Pozorujíc kresby tyto shledala jsem, že dítě maluje raději osoby a věci životné, patrně proto, že svojí životností více na ně působí než věci neživé, nebo věci beze všeho pohybu. Raději namaluje vůz, jenž jezdí, než na př. strom. Raději mlýn, jehož kola se točí, než dům klidně stojící.

Pohled na Polskou Ostravu.

Hrušková chodská povídka »Kerak Pán Bůh má rád svý nejmenčí« náleží k legendám, o nichž jsem podal zprávu v G. L. r. 1897. Již v XV. století prvotisky Heroltovýeh řečí a jednoho z hojných >Zrcadel příkladů« vykazují před rokem 1480 i později v hojných vydáních dva varianty, u Herolta kratší o hošíkovi, nabízejícím svůj chléb obrazu Panny