Marie s Ježíškem a Kristem pozvaném, delší o klášterním hochovi, jenž rovněž krmí Ježíška na obraze Matky Boží s Ježíškem, ale pozorován opatem, zván na Kristovu svatbu, a prosí, aby opata mohl vzíti s sebou. Tato druhá verse přechází do němčiny jen málo měněná v Pauliho Schimpf u. Ernst (1522 č. dclxv.)

Sledujenae-li ji z druhého konce od současných versí, liší se německá legenda v Grimmových pohádkách (II. Kinderlegenden 9) stupňovaným dětinstvím hochovým v úvodu kde doslovně chápe kázání v kostele, že cesta přímá (trnitá) vede do nebe, a jde cestou necestou až přijde do kostela. (Místo obrazu soška, hoch lituje Ježíška, jak je hubený, jídlo nejen mizí s misky, ale soška už tloustne). Slovenská pohádka u B. Němcové (Pecko Sprostáček), jež patrně zapsána jen po paměti a zlomkovitě, má ze staré legendy klášter, ale místo obrazu Panny Marie s Ježíškem krucifix, a konec o současné smrti opata schází, Kul-dova povídka (III. č. 42) je s ní shodná, ale podrobnější, a nezapomíná na konec, ač kvardian umírá až rok po sprosťáěkovi. Hrušková legenda chodská z československých nejlépe odpovídá tomu pozdějšímu typu s krucifixem, a je nejosobitěji a nejbarvitěji vyprávěna. Mikšíčkova (I. str. 125) má počátek porušený vlivem hloupého Honzy (Janek plouží se podél cesty z kostela bodláčím, tluče žida, že ukřižoval Krista a p.).

Jedenáctá povídka, zapsaná od Dra. J. Vondráka (Český Lid XIII. str. 308), nadepsaná Dobronka a Zloska, je opět jako jedna z předešlých (viz G. L. XIII. str. 181) vypravována z českých pohádek Boženy Němcové, a sice podle první pohádky celé sbírky, >O zlatém kolovrátku«. Ať již Němcová má tuto zjevně z katolického tisku pocházející povídku odkudkoliv, že Vondrákův vypravěč povídá povídku B. Němcové, o tom svědčí vlastní jména (Dobrunka a Zloboha u Němcové), do podrobností stejný postup příběhu, se zkratkami ovšem, zajímavými jednak pro techniku vyprávěcí, jednak pro pamět a vkus vyprávěčův, a shodné verše konečné. Odchylky pak tomu neodporují. Děvčata nejsou dvojčata jako u Němcové, na počátku docela nemotivované vložena rozmluva krále s cestářem,*) král dá Dobronce prsten místo peněz, Zloska jí uřízne hlavu, místo vyloupání očí atd. nic podstatného, ani ten »Vyšehrad«, na němž král sídlí, nesřědčí proti předloze z Němcové, kterou za to prokazuje množství detailů, jež ostatně vylučují i společný pramen odjinud, ne-chceme-li předpokládati, že by se byla Němcová odvážila přejati nejen látku z tištěné předlohy, ale i jména tak určitá, jako Dobrunka a Zloboha.