str. 374
A nenabližujte sa tom chudárovi, děcka, až vás nepřipadne! opakoval Machala ogary, co choďaei po jarmace, pískali, trúbili na dřevěnné trum-pétky, drmlovaliS29) a hráli na harmonyky.
Ja, veť při koňovi pravíja při každém je smrť: při tlustém, aby ne-zabíí, a při chudém, aby nepřipad, smí! sa řemenář. Tož co, zač toho staříka? volat na prodavača. — A, za patnást. — Ja, ja, za patnást! Dyť s něho bude malá kožkaXZa 4>ěVho veznu. — Nešpasuj! okříkál ho Ráztocký, co mu pravili Koňák. Dyby ti chlópnúl ? — Šak, na mu hříšná, najavíi by ně. S sebú sem peněz nevzal a doma sem jich nenechal. Je jarmak a já su čistý, jak Vizovice.830) — Šak já také, pravil Ráztocký. Prodái sem koňa na minku831) Mikéskovi, a ten sa zpáčíl, že má kůň hříbjací. Ale nic mu néni. Šak sem ho dneskaj zas prodal, ale na zvěru. A Ráztocký sa honem obrátil k Závodném, aby ho řemenář nenapomínál.
To je duša! stěžoval sa řemenář Machalovi. Je ně dlužen třicet rýnských a nadhazoval sem mu, že nemám peněz — zdaž by sa dovťúpíl. A slíbil ně v jarmak. — Od toho to tak brzo nedostaneš, smíl sa Machala. Dnes ti.nedá nic. — Já vím. Myslimtě ani na druhý jarmak. Enom dyby to bylo po téjto straně vánoc. Od toho sa jak střela zle peníze dostávajú. Ten pojedl »zapomínek«!832) — Tož bys býl rád, dyby ti dnes dál něco na díuh ? — No, taják bych ty peníze našel. — Tož co dáš nálezného ? uchmulovál sa Machala poíňuro.833) — Na mu milú — pět másů piva hněď je na stole! —- Ruka na to! Podali si ruky. Řemenář sa dál do řeči z Mjazgú z Hrozenkova, co mu doplácáí na chomút. — Pravda, to je chomút, strýce, ten přiléhá jak ulétý. To je inačí, než toť ten — ukázal na koňa ve vozi vedla zapříhnutého — stojí mu jak z kůry a hoře odstává a ide do zadku.
Machala sa žatým přitočil k Ráztockém a pošuškál834) mu cosi. — Hej — hej! zavoláí Ráztocký na řemenářa. Veť já ti musím něco dať na dluh. — Dež to napsať! — Ja, do komína uhlem, nájlepší uděláš. — Tak, tak: Poplaf dluhy a budeš jak druhý, přiřek Machala. — Šak na to čekám, jak čert na hříšnú dušu, pravil řemenář jaksi nedovířavo. — Ráztocký výtah, míšek835) a rozvázal ho. Třeba na dlaň ti to načíču. — Řemenář podržál dlaň. — Ráztocký mu na ňu položil dvacaterku a zavazuje míšek. Řemenář sa dive na dvacaterku a zas na Ráztockého, taják by ho jagživo neviďél. — Skovaj, praví Ráztocký. Do si mála neváží,
829) Onomatop. Drmle, slovensky grumla. V Čechách známy jsou jen pod zkomoleninou z němčiny: „brumajzl". 830) Tak vyslovuje se na Vsacku, nikoli Vyzovice, jak udává Batovcův Seznam míst. Podobně Hoščatková ne Hošfálkov a Růžčka nikoli Rouška nebo Roučka. Zkomolenina poslední není lepší než Rauczka v německé mapě generálního štábu. Nechceme-li, aby se české názvy komolily nebo překládaly do němčiny, nemáme jich také překládati z nářečí [do spisovné češtiny. Podobným způsobem mohly by se také paseky Vesník ocitnouti v Seznamu pode jménem Jarník, ježto nářeční „vesno" znamená ve spisovné češtině „jaro". „Lid tvoří svým neomylným instinktem jazykovým zcela správně, ne- „opravujme" ho! vyslovuje se Bartoš. 8S1) na lhůtu, na rozmyšlenou do jistého času. 8") Zapomínky — pozdní jahody. Kdo pojí zapominek, stane se zapomětlivým. 8S3; usmíval se potměšile. 831J pošeptal. 835) sáček.
