Tak ponejvíce jeví se hoši. Od dívek mám méně produktů, nemohu tedy detailně porovnávati jejich tvořivost s tvořivostí hochů, leč přiznat se přece musí, že čilost tvorby a íantasie je u nich slabší, ano pohodlnější než u hochů. Dívky, na příklad, zobrazivše nějaký předmět, libují si opakovati to mnohokráte, nesnaží se a netouží po jiném. Je to též následkem menší všímavosti a vnímavosti dívek a možno též menší příležitosti pozorovati, neboť jsou více méně pod přísněji omezeným dohledem. Také tišší, mírnější povaha dívky zahání ji do její malé domácnosti v koutečku, kde starosti o dětičky — panenky zaujmou cele mladou dušičku její a zabraňují probuditi u ní snahu po širším rozhledu.

Uvádím zde ještě zajímavý, ovšem i mezi hochy toliko ojedinělý případ vývinu jednoho hocha, jemuž v okolí nic neuniká Stříkačka s hasiči, rybník s lodí, »písečkáři«, kteří vybírají přístrojem »ambr« u něj zvaným písek, vojáci -jdou do kostela, »válečka« na rozválení kamení na ulici, párkář, vůz k napínání drátů na elektrické dráze, maminka dala žebrákovi krejcar, čápi a vlaštovky letí do teplých krajin — to vše dosvědčuje, že svět je mu zdatným učitelem.

Co se techniky týče, překvapuje nás mnohdy správnost a detailní provedení náčrtků (nezapomíná u vlaku vozy mezi sebou spojiti a j.). Zajímavé je též, jak kreslí panáčky vykukující z oken vlaku neb domu; mnozí nemohou si odmyslit zakrytou dolejší část těla. Taktéž panáčky na židli sedící staví na krátkých nožičkách na židli. Málo který má zálibu kreslit své panáčky z profilu. »Ovšem, každý panáček má dvě oči,« rozumuje asi pro sebe i kreslí mu druhé oko mnohý třeba mimo obličej. Některý vdechuje do svých náčrtků jistý stav neb náladu: »ehuravý chlapec«, »mrtvá kočka«, >černpkněžník se zlomenou rukou«, »kluk má zlámanou nohu«, »maminka pláče« a j.

Ještě chci podotknouti, s jakým zájmem sledují děti kreslení jiných, na př. svých učitelek v mateřské školce. Vypravování povídek a pohádek oživí učitelka, když před zraky dětí je prostě illustruje. Illustrovati, kresliti však dětem není jen tak snadné, jak se komu zdá. Radil sice Rousseau kresliti dětem postupně tak jak samy kreslí, totiž tak jednoduchými a neohebnými čarami, ale věřte, že by takové nákresy před dětmi neobstály. Žádají větší dokonalost, vytýkají hranatost, nedostatky, vytýkají každou opomenutou čárku.

A tak se kupí před námi ty dětské nápady jeden vedle druhého — a tak maně, nevědomky nám svoji dušičku otvírají. Ba věru, pracuje ta mladá mysl, obohacuje se každým pohledem, novými představami, novými úsudky a tak tiše, že se nám mnohdy zdá, že ještě dřímá pod příkrovem netečnosti a lhostejnosti.